Jak tchyně přišla o střechu nad hlavou Jsem přesvědčená, že opravdu nemusíme živit mého švagra s ro…

Dobré zprávy

20. září 2023

Dnes večer jsem se opět přistihl, jak přemýšlím o celé té podivné situaci, co za poslední roky potkala naši rodinu a hlavně mojí tchyni. Ta příhoda mi stále nejde z hlavy a potřebuji si zapsat pár myšlenek do deníku.

Vlastníme s manželkou třípokojový byt v Ostravě-Porubě. Kdyby mi to tehdy Alena, moje žena, neřekla, nikdy bych nezjistil, v jakém zoufalém stavu byt koupila před svatbou. Prý byly vchodové dveře jen opřené o futro a jinak by člověk raději chodil v botech i uvnitř. Ale byt stál pár tisíc korun, tedy ve srovnání s dnešními cenami byl skoro zadarmo, a Alena se pustila do oprav. Když jsme se poznali, měla už dva pokoje pěkně zrekonstruované a dokonce nějaký základní nábytek. Byt se dal považovat za velice útulný.

Já byl tehdy mladý, nebyl jsem žádný stydlín a žil jsem v nájemním bytě v centru Ostravy. Po několika měsících známosti jsem se ke své budoucí ženě nastěhoval. Po svatbě jsme v jednom z pokojů udělali dětský pokoj pro našeho syna, později přibyla i dcerka pojmenovali jsme ji Sára, což je u nás jméno spíš netradiční, ale po prababičce a Aleně se líbilo.

Všechno šlo hladce, skoro idylka, ovšem jen do chvíle, kdy se jedné studené říjnové noci u našich dveří objevila moje tchyně, paní Květoslava Nováková. Oči měla opuchlé od pláče a v rukou dva velké kufry.

Mohu u vás nějakou dobu zůstat? Tvůj bratr přivedl do mého bytu slečnu… Snad jim to vyjde, je to mladá holka, třeba si ji i vezme a zůstanou spolu, kdo by věděl… Nebudu dlouho, pomohu ti, postarám se o děti, vyzvednu je ze školky i ze školy, pohlídám je, uvařím. Nikdo kromě vás mi nezbyl.

Nahlas brečela, neměl jsem sílu jí nevěřit, a tak jsme ji nechali u nás bydlet. Posadili jsme ji do největšího pokoje. Byla už v důchodu a musím uznat, že s hlídáním dětí se činila, jak slíbila. Ale domů se nevracela, protože její mladší syn, můj švagr, tam mezitím budoval nové rodinné hnízdo.

Ona sama sice vlastnila jednopokojový byt v paneláku na Dubině, ale švagr Matěj se tam nastěhoval se svou aktuální partnerkou a dvěma dětmi jedno měli společně, druhé měla přítelkyně z prvního manželství. Už v minulosti Matěj udělal zvláštní tahy jakmile po škole sbalil nějakou spolužačku, naše tchyně s tchánem prodali velký byt, koupili si tu malou garsonku a švagrovi pořídili dvoupokoják. Pak tchán onemocněl a brzy nato zemřel.

Když se Matěj se svou první ženou rozvedli, nechal jim byt i s dětmi, sám se vrátil ke Květoslavě. Chvíli byl sám, chlubil se, jak je svobodný a že bude hledat nový domov, ale za pár měsíců tam přitáhl další partnerku a začali tam žít spolu s dalšími dětmi.

Tchyně pak každou sobotu dovážela k nám ty děti, jednou jejich, jednou nevlastní chvílemi byl náš byt jak útulek v ZOO.

Po roce jsem to už nemohl vydržet a řekl Květoslavě, že si musí najít jiné řešení, protože nám z její přítomnosti začíná praskat hlava. To se neobešlo bez slz a dramat, křičela, že nebude mít kam jít.

Zkusil jsem promluvit s Matějem, že by měl uvolnit mámin byt. Jenže on mi řekl, že nemá peníze, děti potřebují střechu nad hlavou, výplata mu sotva stačí na nájem. Co prý s tím má dělat on?

Situace vygradovala do té míry, že jsem domů chodil jako na popraviště, ani jsem se netěšil na víkendy. Nakonec jsem se s Alenou dohodl, že prostě musí najít pro svou mámu jiné řešení, jinak bude rozvod.

Můj návrh ji šokoval, nevěděla, kam má matku dát, když švagr byt nevyklidí, na ulici ji přece nehodíme. Navrhl jsem, ať si Květoslava pronajme samostatnou garsonku, protože máme na to úspory. Ale rázně odmítla, že prý ona nebude do nájmu, a že máme zařídit pronájem dvoupokojového bytu pro Matěje, jinak se nehodlá vracet.

Tu už mi došla trpělivost dal jsem jasné ultimátum, že buď se odstěhuje do týdne, nebo naházím její věci přede dveře. Opravdu nevidím důvod, abych platil za bydlení Matějovi, dospělému chlapovi, který se nikdy o nikoho nestaral a v bytě dokázal střídavě ubytovat všechny známé a rodinu.

Moje poučení z toho všeho je jasné když jednou někomu pomůžete a on začne vaší dobroty zneužívat, je třeba včas zatáhnout za záchrannou brzdu, abyste se z vlastního života nestali jen přespávači u příbuzných.

Rate article
Add a comment