V neděli jsme plánovali vyspávat až do oběda, ale svatební hosté nás překvapili svými otázkami a vyrušili nám poklidné ráno.

Dobré zprávy

Seznam se představ, kámo, chodila jsem s Davidem tři roky, když mě jednou požádal, abych se k němu nastěhovala. Jenže to znamenalo, že budu bydlet u jeho rodičů v Brně. Po svatbě to ale šlo celý z kopce.

Tchyně pořád házela vinu na Davida kvůli tomu, co dělám já, a samozřejmě z toho byly hádky a nedorozumění. Pořád zpochybňovala moje rozhodnutí, ať už jsem šla do práce, nebo zůstala doma. Nejvíc mě ale vytočilo, když jsme si jednou v neděli chtěli přispat, a ona vtrhla do ložnice a začala na nás řvát, že jsme ještě nevstali. David se nás snažil bránit, ale ona pořád opakovala, že je to její byt, takže si v něm bude určovat pravidla ona.

Bylo to fakt k nevydržení, takže ještě ten večer David rozhodl, že se podíváme po nějakém podnájmu. Nájem v Brně je šíleně drahý, ale už jsme fakt nemohli dál. Hned jak jsme se odstěhovali, začalo to být lepší a cítili jsme se svobodněji.

Za nějakou dobu jsme začali uvažovat, že bychom si pořídili vlastní pozemek, ale na vyvrtání studny jsme prostě neměli dost peněz. Požádali jsme o pomoc Davidovy rodiče. Můj táta umřel ještě když jsem byla malá a máma zůstala na vesnici se dvěma mladšími bráchy, takže u nás doma taky nebylo moc inspirace na půjčky.

Tak jsme začali stavět dům úplně od základu a jednou během toho všeho jsme narazili na papíry, které ukazovaly, že pozemek je napsaný na tchyni. Zůstala jsem stát v šoku a hned jsem to řekla Davidovi. Ten mi vysvětlil, že to je prý jen formalita, protože naši peníze zaplatili jim a oni to pak přepíšou na nás.

Já tomu ale nevěřila a bouchlo to. Řekla jsem tchyni, ať se odstěhuje z našeho domu. Byli jsme měsíc každý zvlášť, ale David mi slíbil, že to všechno dá do pořádku, a přesvědčil mě, ať tomu ještě dám šanci. Po pár měsících jsem zjistila, že čekám miminko, o čemž jsem snila už od mala.

Jakmile jsme se o tom dozvěděli, zkusila jsem to znovu s tchánovci. Jenže jejich chování se vůbec nezměnilo pořád nám volali a chtěli, abychom k nim chodili s dítětem, i když jsem jasně říkala, že potřebuju klid. Tchyně dělala mezi námi s Davidem jen napětí, hádali jsme se kvůli každé kravině. Neustále jsem mu připomínala sliby, co nedodržel, a tu mizernou atmosféru, co s nimi byla spojená.

No a pak přišel ten zlom. Tchyně zavolala mojí mámě a řešily, jestli by se nemohl náš dům převést jinak ale po mámě chtěla, aby se vzdala půlky hodnoty baráku. Když to máma odmítla, začala mě tchyně urážet, že prý neumím pořádně pracovat a že všechno nechávám být.

V tu chvíli mi došlo, že tohle nikdo nezmění a že pro ně jsou vždycky na prvním místě peníze a vlastní prospěch. Bylo jasné, že takhle dál žít nechci, že nechci, aby mi někdo diktoval, jak mám žít. Rozhodla jsem se, že budu žít pro sebe a podle sebe, ne podle očekávání ostatních.

Nemám vůbec žádné výčitky ohledně toho rozhodnutí. Vím, že se dokážu postarat jak o sebe, tak o dítě. Po pravdě, myslím, že David nakonec zůstane bydlet u svojí mámy dál.

Co si o tom myslíš udělala jsem dobře?

Hele, já si myslím, že jsem prostě začala myslet na vlastní pohodu a samostatnost, protože tohle fakt nešlo. Každý má jinou situaci, ale já jsem podle sebe udělala to nejlepší pro sebe i pro malé.

Rate article
Add a comment