Život Lídy se dramaticky změnil, když její otec rozhodl, že si musí najít práci v jiné zemi kvůli finančním potížím a nedostatku příležitostí v rodné zemi. Tehdy, když měla Lída sotva dvě léta, sledovala, jak otec vystupuje z tramvaje a mává, že se jedná jen o malý výlet, co brzy skončí. Avšak odjel na léta, posílal každý měsíc koruny v zelených obálkách, občas s pohledem Pražského orloje.
V otcově nepřítomnosti vedla Lída s mámou a sestrou Anežkou vcelku pohodlný život díky jeho finanční podpoře, ale jeho citová vzdálenost byla znát v každé místnosti s větrníkem na stole. Všechno se zlomilo, když mámu schvátila podivná nemoc, která zamotala vzpomínky a rozmazala čas. Po boji, ve kterém praskaly žárovky na chodbách, maminka odešla pryč a Lída převzala zodpovědnost za Anežku, která tehdy ráda lepila barevné známky na okno.
I když byla zapsána na pražské univerzitě, měla Lída času pro sebe jako mák. Dny se střídaly mezi skripty, péčí o sestru a mlhavým snem o lepších časech. Když otec nepřijel ani na pohřeb mezi májové pampelišky, brala Lída jeho mlčení jako bodnutí ledového ostnu a bolest, která nešla zahojit ani čajem s medem. Odmítla jeho peníze, vyměnila je za první práci v knihkupectví, kde voněly staré stránky a pod pultem cvrlikali pražští vrabci.
Pak, jakoby život zavířil v nedělním větru, zemřel Lídin dědeček a náhle zbyla na ně stará vila a škodovka rezavá jak podzimní listí. Když Lída jednou zkoušela auto nastartovat, v mlze u vinohradských hřbitovů, auto zakašlalo a utichlo. Najednou vedle ní zastavilo černé SUV, z nějž vystoupil muž s tváří, kterou už dávno zabalila do šuplíku se vzpomínkami. Její otec, jako stín prošlých let.
Nabídl jí pomoc. Chtěl mluvit, ale Lída cítila, jak slova jako májové obláčky unikají mezi prsty. Otec poznal v tiché chvíli vážnost svého dávného rozhodnutí a uvědomil si, že chvíle na smíření mu proklouzla jako voda pražskou kanalizací.
Setkání otce s Lídou roztančilo v jejím srdci spleť emocí; mezi hněvem a tichým přáním uzdravit staré rány. Vše viselo ve vzduchu, kde voněly vlašské ořechy z dědova sadu, a jen čas mohl ukázat, zda prázdnota vzniklá léty odloučení nezmizí v ranním oparu, nebo najde cestu k smíření.