Já si kupuju kvalitní krůtí maso pro sebe a dělám si nad párou karbanátky, zatímco jemu dávám vepřové s prošlou zárukou.
Je mi sedmapadesát let. Jsem vdaný přes třicet let a po celou tu dobu jsem manželce prala, vařila a starala se o domácí pohodu. Máme s manželkou dvě děti, které jsem sám vychoval i vystudoval. Pořád jsem se točil dokola jak křeček v kolečku. Vždycky jsem měl několik zaměstnání zároveň a bral jsem každou práci, abychom měli pro děti všechno a chodily oblečené stejně pěkně jako ostatní.
Celý společný život moje žena nikdy pořádně nepracovala, a když dosáhla důchodového věku, sedla si doma a už nehnula prstem. Já stále chodím do práce, pomáhám dětem s vnoučaty a dělám všechny domácí práce.
Mockrát jsem ženu prosil, ať si najde aspoň nějakou práci, třeba jako vrátná, a ona pořád říká, že to zvládneme i bez její brigády. A s jídlem to umí to tedy ano! Já sotva stíhám uvařit. Občas přijdu z práce a ona už sní všechno lepší a nechá mi jen polévku.
Jednou jsem o tom mluvil s kamarádem a ten mi poradil, ať vařím zvlášť: jí z těch nejlevnějších surovin, sobě z těch kvalitních. Doma jsem pak ženě řekl, že mi doktor doporučil dietu, a proto by se mých jídel neměla ani dotýkat.
Teď svoje jídlo schovávám a když jde žena do sklepa, tajně si dávám sladkosti. Klobásu i sýr skladuji v lednici mimo její dohled a když ji neslyší, sním si to sám. Naštěstí máme dvě lednice v jedné máme základní potraviny a v té druhé zavřené zavařeniny a tam mám schované všechny svoje věci.
Víte, jací jsme chlapi ničeho si nevšimneme. Sobě kupuju kvalitní krůtí maso a dělám si karbanátky nad párou, zatímco do prošlého vepřového jí přidám koření a je jí to jedno. Kupuju jí nejlevnější těstoviny, co jsou za pár korun, pro sebe kupuju semolinové.
Nemyslím, že by na mém chování bylo něco špatného, necítím vinu, když chce jíst kvalitně, ať jde do práce. V našem věku by byl rozvod hloupost prožili jsme spolu většinu života, máme společný byt, tak proč ho prodávat a dělit peníze?