Jednoho dne zahlédnu svou spokojenou sestru v obchodě, jak jde ruku v ruce se zralým mužem, oba mají snubní prsteny.
Lenka má dvojče Pavlínu. Od narození byly nejlepšími kamarádkami. Hrály si spolu, svěřovaly si tajemství a společně si od rodičů vysloužily pár trestů. Kdykoli bylo třeba, chránily se navzájem. Oblékaly se úplně stejně. Ani v dospělosti to nezměnily, přestože už si mohly samy vybrat, co si oblečou. Naprosto je těšilo, když byly nerozeznatelné byly pyšné na svůj status dvojčat.
Obě dívky vyrůstaly s rodiči v paneláku na okraji Brna, žili skromně. Jejich rozpočet byl průměrný. Když Lenka odešla na vysokou školu do Prahy, Pavlína chtěla jít v jejích stopách, ale nemohla. Byla z toho zklamaná ona i rodiče. Jen oni stále platili školné, aby měly obě holky možnost lepšího vzdělání. Pavlína se za to styděla peněz bylo málo, a ještě ke všemu musela být ona ta, která je blokuje. Červenala se studem a cítila, jak je na obtíž. Ať se snažila sebevíc, v rozpočtu na převod peněz jí to prostě nevyšlo.
Jednoho večera při večeři babička trochu přebrala a jazyk se jí rozvázal. Omylem pustila do éteru rodinné tajemství. Rodiče prý kdysi uvažovali, že mladší z dvojčat dají k adopci. Báli se, že dvě děti zároveň nezvládnou utáhnout. A tím mladším byla Pavlína.
Ta byla zprvu v mírném šoku, pak ji přemohla zloba. Cítila křivdu a nespravedlnost. Ať ji rodiče utěšovali, všechno bylo marné. Říkala si, že je milovaná méně než sestra, a rozhodla se jim to oplatit sebrala si papíry z fakulty a odešla.
Začala svalovat všechno na Lenku kdyby ona nebyla, nikdo by Pavlínu nevystrnadil. Byla by jediná, nejmilovanější a s plnou podporou. Od toho momentu se vztahy v rodině obrátily naruby a sesterství se rozpadlo. Dvojčata začala žít odděleně.
Lenka se provdala, porodila syna a sestru už neviděla. Jen jednou na sebe narazily u rodičů. Pavlína byla odměřená, drzá a kritizovala sestřin vzhled.
Další setkání bylo úplnou náhodou v brněnské Vaňkovce. Pavlína vypadala šik vedle staršího elegantního pána, který měl očividně postavení i peníze. Lenka si v duchu říká, že to je asi její manžel.
Narychlo Pavlínu objala, ale ta udělala krok zpět, jako by Lenku vůbec neznala. Lence bylo trapně zůstala stát na místě, zatímco sestra nasedla do naleštěného sportovního auta.
O něco později se zase potkaly, tentokrát doma u rodičů. Pavlína na Lenku zaútočila, obvinila ji, že vypadá zanedbaně a kazí pověst celé rodině.
Na těch slovech bylo něco pravdy. Lenka měla kudrnaté vlasy, nelíčila se a oblékala se pohodlně, jak ji to bavilo. Zato Pavlína si dávala záležet pravidelně chodila ke kadeřnici, nosila čočky místo brýlí, líčila se a mohla si dovolit pravidelné kosmetické procedury.
Lenka měla pocit velké křivdy. Slova sestry ji ranila. Přitom není o nic horší má rodinu, manžela, dítě. A tak si postěžovala mamince, vysypala na ni vše, co v ní bublalo už hodně let. Nechápala, jak se sestra, se kterou byla kdysi tak spjatá, mohla změnit v někoho úplně cizího. Kde se ta nenávist vzala?
Stačilo, aby jí maminka řekla, ať se na sestru už nezlobí. Prý ať jí dopřeje klid a radost. Prosila ji, aby se s Pavlínou už nekontaktovala, nepletla se jí do života a neničila, co si sama vybudovala.
Od té chvíle Lenka chodí k rodičům jen po dohodě či pozvání, aby se sestry vydávaly různými cestami. Ukázalo se, že jediné neuvážené slovo dokáže změnit život celé rodiny navždy.