Objednáme si fialovou tapetu, řekl manžel Kláře. Ty snad nevidíš, že se to vůbec nehodí k té podlaze? Radši béžovou…
Moje máma nesnáší béžovou, to víš, odvětil s důrazem.
Ale tvoje máma má zase ráda věci zadarmo, odsekla Klára s úsměvem.
Tchyně jednou naznačila, že by bylo fajn, kdyby jí někdo trošku předělal byt. Klára ani nepípla. Zato její manžel Tomáš byl nadšený. Koneckonců, šlo o jeho maminku. Klára proti byla, ale nechala to plavat. Není to přece její boj. Jestli to chce dělat on, tak ať si to užije. Tchyně hned od začátku jasně ukázala, že od ní nechce žádné deky nebo koláče, ale konkrétní výsledky. Žádné děkuji. Jen seznam požadavků.
Kláro, to není žádná práce zadarmo, je to dárek od syna, uklidňoval ji Tomáš.
Ale jasně, že je! Samozřejmě, že je. Mamince přeci všechno chutná o to víc, když to nestojí ani kačku. Proto Tomáš slýchával od maminky to moc ti to sluší, jenom kdyby to bylo zdarma. Když jí něco nesedlo, hned se předělávalo. Klára měla pravdu. Rekonstrukce nakonec dopadla maminka se vrátila a rozhlédla se.
No tak to teda vypadá divně. Tapeta? Tohle jsem rozhodně neměla na mysli. Kuchyně? Ach, to je přece hrůza! Proč jsou ty skříňky takhle? Všechno je špatně udělané, snad nemám slov. Nejradši bych vás žalovala.
A koho, prosím tě? Vlastního syna, který to celé zaplatil ze svého?
Ale Kláro, to byl vtip!
Nevypadala, že má zrovna náladu na legrácky. Tchyně čekala něco jako interiérové studio v centru Prahy, ale dostala takový běžnější panelákový standard z Humpolce. Je to všechno nové a v pořádku, ale pravděpodobně to nestálo půl milionu korun. Proto se jí to nelíbí. Tomáš s Klárou nebyli zrovna boháči, na rozhazování neměli. Udělali, co mohli, a místo díků si vyslechli stížnosti.
Kláro, mně se zdá, že mamce se ta rekonstrukce nějak nepozdává, povzdechl si jednou Tomáš.
To se ti nezdá. Mamka je s ničím nikdy spokojená, to snad víš. Chtěla něco extra
No jo, ale na to fakt nemáme. Zachvíli bychom museli jít žádat o půjčku, vložila se do toho tchyně.
Klára si byla jistá, že maminka má selektivní sluch. Kvůli matce by si člověk mohl klidně vzít spotřebitelský úvěr nebo to napříště prostě zaplatit v naturáliích. Klára toho měla dost. Ale Tomáš byl rychlejší:
Mami, žádné půjčky! Ty víš, co si o nich myslím. A už vůbec ne kvůli nějakým poličkám. Všechno je krásně udělané, stylové. Co bys ještě chtěla?
Třeba aspoň tu kuchyň trochu přestavět! a odešla s uraženým výrazem.
Tomáši, mám pocit, že mamka už úplně ztratila stud, zamumlala Klára.
Kláro, víš přece, jaký má holt temperament.
V železářství byli samí lidi Klára držela nový ubrus, Tomáš v ruce baterii. Vypadalo to, že nic nekoupí, ale ve finále přišla parádní částka na kase. Je to prostě nekonečné utrácení.
Klára najednou zastavila:
Neříkal jsi, že peníze na opravy nejsou?
Máš pravdu, museli jsme si trochu půjčit
Tak to už mám vážně dost! práskla ubrusem o regál. Ať si ho koupí, kdo chce. Pro tchyni už udělali dost. Jestli jí dali peníze, je to moc!
A nezkoušej se se mnou hádat!
Vyrazila ke dveřím, Tomáš za ní.
Konec konců, i když je to máma, zná míru.