Náhody neexistují
Od smrti maminky uplynuly už skoro čtyři roky, ale Jolana stále cítí tu tíživou hořkost a nekonečný stesk. Nejvíc ji to sevřelo ten večer po pohřbu. Otec seděl zhroucený na staré lavici, tvář zšedlá smutkem, a Jolana už byla vyčerpaná od pláče. V jejich prostorném domě v Polabí zůstalo jen ticho, které pálilo uši.
Bylo jí tehdy šestnáct, moc dobře chápala, jak je jim s tátou těžko. Všichni tři byli kdysi šťastní, všude smích. Karel, její otec, ji objal kolem ramen a zamumlal:
Musíme to zvládnout, Jolanko… Život jde prostě dál, nějak si zvykneme…
Čas plynul, všechno se zvolna změnilo. Jolana vystudovala zdravotní školu a nedávno začala pracovat jako zdravotní sestra na místní poliklinice. Bydlela sama v domě, protože táta se před rokem znovu oženil a bydlí teď v Němčicích u nové ženy. Jolana se na něj nezlobila, neodsuzovala ho, každý má právo na štěstí. Sama třeba jednou taky potká někoho, kdo ji požádá o ruku. A táta je pořád ještě mladý.
Jolana vystoupila z autobusu v šatech, na nohou červené střevíčky, dnes má její jediný blízký člověk narozeniny.
Ahoj, tatínku! usmála se zářivě Jolana a objali se ve stínu jabloně před domem, podala mu dárek. Všechno nejlepší!
Ahoj, holko moje, pojď dál, už máme prostřeno, pozval ji a šli dovnitř.
Jolana, tys konečně dorazila, z kuchyně vyšla Blanka, její nová macecha. Děti už mají hlad.
Karel žil s Blankou už rok. Blanka měla dceru Terezku, třináct, protivná a šťouravá dívka, a desetiletého syna Michala. Jolana k nim moc nechodila, tohle byla teprve druhá návštěva. Snažila se nebrat si Rytiny poznámky příliš k srdci, i když byla Terezka často hrubá a Blanka ji nikdy neokřikla.
Po gratulacích začala Blanka s dotazy:
Máš někoho, Jolan? Nějakého kluka?
Eh, mám.
A svatba bude?
Jolana trochu znervózněla tím jasným výslechem, ruce složené do klína.
Uvidíme… víc neřekla.
Podívej se, Jolan, falešně se usmála Blanka, s Karlem jsme se rozhodli, že od teď už ti táta dávat peníze nebude. Máme velkou rodinu, už tě živit nemůžeme. Měla by ses vdát, ať tě živí někdo jiný. Táta teď musí myslet hlavně na nás, dospělá už jsi, práci máš…
Ale, Blanko, není to přesně tak, jak říkáš, skočil jí do řeči Karel, peníze, co dávám Jolance, nejsou víc než vám…
Ty jsi pro svou dceru bankomat! My za to přece nemůžeme trpět! Blanka zvýšila hlas.
Karel stydlivě mlčel, Jolanu bodlo u srdce. Vstala a vyšla na dvůr, posadila se na dřevěnou lavičku pod hrušku, aby se uklidnila. Narozeniny už byly ztracené. Terezka vyšla za ní a sedla si blízko.
Jsi pěkná holka, kývla zkušeně. Jolanu moc mluvit nebavilo. Máma je teď vynervovaná, je totiž těhotná, škodolibě se zasmála Terezka. Ještě ji neznáš pořádně, to se zná, těš se smála se a vběhla do domu.
Jolana vstala a zamířila ze dvora pryč. Ohlédla se táta stál na verandičce, díval se za ní. Už za tři dny přijel Karel s Blankou za Jolanou na návštěvu.
To je překvapení, dáte si čaj? nabídla.
Blanka prošmejdila celý dům pohledem, klapla podpatky po dlažbě.
Takový pořádný dům, tu ve vsi takové nejsou…
Táta s panem Štěpánkem to zvládli sami, že jo, tati?
Ale jdi, holka pousmál se unaveně Karel.
Já vím, prohodila Blanka, mám prostě štěstí… Chceme si s tebou, Jolan, o něčem promluvit.
Jolana cítila neklid, rovnou to vybalila:
Svojí poloviny se nevzdám. Ten dům je mi drahý, vyrůstala jsem tu!
Ty jsi ale mazaná, zasyčela Blanka s úšklebkem. Co je, Karle, proč mlčíš? strčila ho do boku.
Dcerko, musíme najít řešení, je nás moc a ten dům by se nám tak hodil Když budeme prodávat, můžeš si koupit menší, když nebude dost, pomůžu ti splácet, vzdychl otec a očima těkal všude možně.
Tomu nemůžu uvěřit, tati
Tvůj táta má teď jinou rodinu! spustila Blanka. Už přestaň snít o nějakém vašem domě, zaber tak prostoru Přestěhuješ se, a hotovo.
Nekřičte na mě, prosím. Odejdu, řekla tiše Jolana a zvedla se.
Po jejich odchodu jí bylo těžko. Otec má sice právo žít svůj život, ale proč na úkor vlastní dcery? Dům po mamince prodávat nebude, nikdy.
Brzy přišel Lukáš, její přítel. Když viděl Jolanu, zastavil se ve dveřích.
Ahoj, princezno, dnes vypadáš jak po bouři co se stalo?
Vrhla se k němu a vyplakala všechno na jeho rameni. Trpělivě poslouchal její vyprávění. Lukáš pracoval u místní policie, pevný člověk.
Tvůj táta je v jádru dobrák, ten by proti tobě nešel. Za tím je Blanka, ne Karel. Neboj, domluvíme se, zapojím právníky, hlavně na nic nekývni.
Karel byl po návratu domů jako na trní. Zpočátku byl s Blankou šťastný, v poslední době ale bývala zlá, jen peníze a větší dům. Karel cítil, že se asi spletl. Pak Blanka přišla s těhotenstvím…
Bylo mu hanba vůči dceři, chtěl jí zavolat, ale jakmile otevřel dveře, uslyšel Blanku, jak telefonuje:
Ona prostě ne a ne povolit, procedila do telefonu, asi to budeme muset zařídit jinak. Ještě to s chlapem proberu. Kdyžtak najdu jiný způsob.
Pak telefon odložila a otočila se.
S kým jsi mluvila?
S kamarádkou.
A ne náhodou o prodeji baráku?
Blanka se posadila a se soucitnou grimasou špitla:
Kamarádka zná makléře, mohli by nám najít kupce. Věř, že Jolana bude ráda, vyděláme pěkné peníze…
Ale to že něco s ním provedu, co tím bylo myšleno?
Garáž přece, taky ji pak prodáme…
Karel raději uvěřil.
Jolana se vracela z práce pozdě, už byl podzim. Lukáš slíbil, že ji vyzvedne, ale měl zásah. Spěchala domů, když u ní zastavilo auto, vystoupil tunový chlap a bez řečí ji natlačil dozadu. Auto se rozjelo. Jolana se rozplakala:
Co ode mě chcete? Nepletete si mě?
Náhody neexistují, holčičko, zasmál se muž. Když uděláš, co řekneme, bude klid.
A co s tátou?
Podepíšeš kupní smlouvu, do dvou dnů dostaneš peníze a vystěhuješ se. Kupce máme…
To je podvod, nepodepíšu nic, půjdu na policii
Na to přišla silná rána do brady, v puse chuť krve.
My na tvoji policii kašleme, tvůj ženich nás nezastaví, chechtal se muž, nepodepíšeš, přijdeš o život, pak to tvůj miláček může vyšetřovat…
Auto zastavilo v polích za vsí. Ten po boku rozvinul smlouvu, osvětil ji baterkou.
Podepiš a dbej, ať to není od krve. Zítra půjdeme za notářem.
Za oknem auta se najednou zableskla policejní siréna. Další. Řidič vystartoval, ale v panice zapadl do příkopu.
Lukáš poprosil kolegu Petra, aby Jolanu sledoval, když se vrací pozdě večer. Petr zahlédl únos, zavolal Lukášovi, a během chvilky přijely dvě hlídky
Později se ukázalo, že únosce byl Blanky milenec, dítě čekala právě s ním. Plánovali získat dům, za který by utržili balík, jenže Jolana byla jejich překážkou. S Karlem by si už nějak poradili.
Nakonec se vše urovnalo. Karel se rozvedl, vrátil se k Jolance domů, podniká s náhradními díly. Večer seděli tři u stolu ve starém domě Karel, Jolana a Lukáš. Ten dům byl teď pro Karla tím nejdražším na světě.
Tati, nikdy nebudeš sám, smála se Jolana.
Takže, dcero, chystáš svatbu?
Nabídl jsem jí, řekla Ano, už jsme podali žádost, mrkl Lukáš na Jolanu, oba se rozesmáli.
Tati, i když se jednou přestěhuju k Lukášovi, budeme tě pořád navštěvovat. Vždyť budeme poblíž…
Pardon, dcero Tolik jsem to zpackal, podíval se zarmouceně na fotku zesnulé ženy.
Všechno bude dobré, tati. A ještě lepší.
Děkuji za přečtení, podporu a přátelství. Štěstí a klid vám v životě!