Mamince je 40 let, nemá manžela, ale otěhotněla. Bydlíme v malém městě – ostuda se prostě nedá vyhnout

Dobré zprávy

Mám tu nejlepší maminku na světě! Porodila mě hrozně mladá bylo jí teprve 16 let. Celá naše rodina byla v šoku, pouze moji prarodiče za ní pevně stáli. Nakonec jsem díky nim vyrostla jako to nejhodnější a nejklidnější dítě široko daleko.

Celá naše rodina mě vychovávala, kde to šlo. Prarodiče se postarali o to, aby moje maminka dokončila školu, díky čemuž jsme nikdy nebyli v nouzi. Máma tvrdě pracovala a nikdy jsme neměli nouzi o peníze, takže u nás doma nepanovaly hádky ani napětí.

Když jsem pak dorostla do šestnácti, sama jsem otěhotněla. Jen můj tehdejší přítel se zachoval jako chlap neváhal a vzal si mě. Ve svých sedmnácti jsem porodila. Máma se stala babičkou už ve třiatřiceti. Ale nebyla z toho špatná, naopak moc se těšila a všechno jsme spolu zvládaly jako rodina. Dodělala jsem školu a našla si fajn práci.

Dnes má moje dcera už dvanáct let a já jsem znovu v očekávání. Všechno je v pořádku alespoň donedávna.

Nedávno se moje maminka rozhodla, že chce ještě jedno dítě. Musela jsem se jí zeptat proč. Ukázalo se, že se zamilovala do nějakého muže. Jenže on má rodinu a ženu opustit nechce. Zůstala jsem v šoku. Všechny naše rozhovory vyšly naprázdno. Máma mi nakonec přiznala, že je už těhotná a dítě si chce nechat.

Sedly jsme si spolu a obě jsme plakaly. Plakaly jsme hlavně proto, že ten muž s ní nebude, k dítěti se nepřizná a žádné peníze na výchovu nedá. Má už svoje děti a další nechce.

Máma z toho byla úplně zoufalá. Chtěla bych ji podpořit, ale nevím jak. Je zamilovaná, těhotná, opuštěná hůř to snad už ani nejde.

Pořád mi běží hlavou, že až se jí miminko narodí, budou se jí ve městě všichni smát a budou jí pohrdat. Bude nejen svobodná matka, ale ještě ke všemu porodí po čtyřicítce. U nás v menším městě se stejně všechno rychle rozkecá.

Snažím se maminku držet nad vodou, jak jen to jde. Vím, že kdybych se i já sesypala, tak to nedá. Babička s dědou ještě vůbec netuší, že budou zase prarodiče. Maminka mě prosila, ať jim to zatím neříkám.

Mám podezření, že přemýšlí o potratu. A já ani nevím, jestli jí to mám rozmlouvat, nebo nechat být. Mám z toho strach, ale maminky mi je neskutečně líto. Ví, že je to pro všechny komplikované, ale co dělat? Nikdo z okolí to dítě nechce, jenže mamka už si ho v srdci určitě zamilovala. Tak co teď? Měla by si dítě nechat, nebo ne? To je rozhodnutí jen na ní.

Řekla jsem to manželovi, který nás všechny živí. Překvapilo mě, jak klidně to přijal. Nebojí se starostí a říkal, že když máme dvě děti, místo se najde i pro třetí. Pořád mám ale v duši strach. A možná úplně zbytečně.

Rate article
Add a comment