Vždycky jsem byla dobrá osoba a nikdy jsem nebyla chamtivá. Když jsem mohla někomu pomoci, dávala jsem potřebným bez dlouhého rozmýšlení občas je zkrátka potřeba se podělit, přesně jak říká Bible.
Ten den jsem se rozhodla darovat svou starou bundu, aniž bych za ni chtěla korunu. Možná je někdo v nouzi a nemá v čem chodit v zimě, zatímco u mě leží ladem. Oblékla jsem si ji jen párkrát, byla tehdy pořízena za slušné peníze.
Tak jsem dala inzerát na jednu z pražských facebookových skupin. Odezva dorazila docela rychle napsala mi nějaká paní do soukromých zpráv, domluvily jsme se na předání v 21 hodin večer.
Jenže ve dvanáct v noci najednou někdo zazvonil u dveří. Kdo je tam? ptám se rozespale. Domluvily jsme se, že mi dáš tu bundu. Podívám se na hodiny. Byly jsme domluvené na devět večer, ale je půlnoc. Myslíš, že lidi touhle dobou nespí? Radši přijď zítra.
Ne, potřebuji ji dnes! naléhala tvrdohlavě.
Byla drzá až hanba, ale nakonec jsem se rozhodla bundu jí opravdu předat. Po otevření dveří mi oznámila: Na ulici si ji zkoušet nebudu, chci si ji nejdřív vyzkoušet uvnitř.
Proč to zkoušet, pomyslela jsem si, když ji dávám zadarmo. Chceš si ji zkusit v chodbě? Aspoň mě pozvi do bytu. Moje děti teď spí. Tak si skočím do výtahu a zkusím ji tam.
Paní si ode mě bundu vzala, ani mi nepoděkovala, jen odfrkla a odešla do noci.
I přesto jsem jí bundu nechala, jak jsem slíbila. Ale taková drzost mě opravdu šokovala. V duchu jsem si slíbila, že nic podobného už nikdy neudělám. Lidé si těchto věcí očividně vůbec neváží!