Jak se říká, každá rodina má své starosti, a bohužel ani naše nebyla výjimkou. Přestože jsme vyrůstali ve stejném paneláku na pražském sídlišti, můj bratr Radek se později dal špatnou cestou a skončil dokonce ve vězení. Abych se ochránil před jeho špatným vlivem, snažil jsem se ho co nejvíc vyhýbat.
V mém životě nastala zásadní změna, když jsem potkal úžasnou ženu Drahomíru. Zamiloval jsem se a rozhodl se, že si ji vezmu. Když se Radek doslechl o mé přítelkyni, začal mi posílat zprávy a nutně chtěl, abych ji přivedl, že se prý naše cesty stejně jednou protnou. Dlouho jsem váhal nechtěl jsem, aby Drahomíra měla špatný dojem o mé rodině. Nakonec mě ale okolnosti donutily Radka pozvat, a tak mou ženu poprvé spatřil až na naší svatbě.
Radek mi slíbil, že bude držet dekorum. Ale jak už to u něj bývalo, slib porušil. Bylo vidět, že mi to nikdy nezapomněl a právě svůj vztek vůči mně si schoval na ten den. Před všemi hosty začal Drahomíru urážet a mně nezbylo než zasáhnout. Následovaly hádky a výhružky, Radek dokonce prohlásil, že by svého vlastního bratra zbil kvůli ženě.
Jeho nepředvídatelné chování pokazilo, co mělo být nejšťastnější chvílí mého života. Radek navíc nikdy nepřipustil, že by něco udělal špatně, což mě mrzelo ze všeho nejvíc. Po této svatbě jsem se pevně rozhodl, že se od něj musím distancovat. Vyhýbám se rodinným setkáním, kde bych na něj mohl narazit, i když mě za to ostatní příbuzní často pomlouvají. Těžko si povídáte s někým, kdo sám nemá vůli se změnit. Přestože mi Radek neustále volá a tvrdí, že všeho lituje, nedovedu uvěřit tomu, že se lidé skutečně mění.
Tenhle příběh mě naučil, že i když člověku na rodině záleží, musí časem myslet i na vlastní štěstí. A někdy je největší odvaha říct ne i lidem, kteří jsou vám nejblíž.