„Jak to myslíte, že nás nepustíte dovnitř? Vždyť jsme vám prodali dům. Máme právo tu zůstat celý týden,“ řekli bývalí majitelé.

Dobré zprávy

Stěhujeme se z vesnice do Prahy v roce 1975. Kupujeme dům na okraji města, tehdy to bylo na kraji sídliště. Ale čeká nás překvapení! Jak to na vesnicích bývá zvykem, sousedé si pomáhají, a naši rodiče byli stejní. Souhlasili, když bývalí majitelé poprosili, zda by mohli v našem, už jejich bývalém domě ještě nějakou dobu zůstat, než si vyřídí nějaké papíry.

Ti lidé měli obrovského, rozmazleného psa. Nechtěli jsme ho brát dovnitř, protože nás vůbec neznal. Toho psa mám v paměti dodnes.

Uběhl jeden týden, druhý týden, a teď je tu už i třetí, a bývalí majitelé si pořád přispávají do poledne, skoro nikam nevychází a vypadá to, že se vůbec nechystají stěhovat. A co je hlavní, chovají se, jako by jim dům stále patřil. Nejvíc to bylo vidět na matce bývalého majitele.

Táta jim opakovaně připomíná domluvu, ale odjezd pořád odsouvají.

Každý den pouští svého psa na zahradu. Nejenže všude po dvoře zůstávají jeho potřeby, ale naše děti se už bojí jít ven. Pes vrčí, štěká a vrhá se na všechny. Táta je pořád žádal, ať ho na zahradu nepouští. Ale vždycky, jakmile ráno odešel do práce a sourozenci do školy, pes byl zase venku.

Právě ten pes ale nakonec pomohl tátovi s těmi drzými lidmi zatočit.

Jednou přišla moje sestra Vendula ze školy a, protože zapomněla na psa, otevřela branku. Černý Max ji srazil k zemi. Díky silné látce jejího kabátu nakonec vše dopadlo dobře, jen kabát byl zničený. Psa chytli a dali na řetěz. A ještě sváděli vinu na mladší sestru, že prý přišla domů moc brzy.

A pak se všechno rozjelo! Táta spěchá domů z práce, ani si nesundá kabát, a hned vyhodí bývalou tchyni ven, rovnou na ulici. Za chvíli vybíhá její dcera a zeť, ani nečekají, až je táta vyprovodí ručně. Všechno jejich harampádí letí za plot, rovnou do bláta a kaluží.

Ještě se snažili poštvat psa proti tátovi, ale Max, když viděl cirkus u vrat, jen vrtí ocasem a zaleze si do boudy. Ven nepůjde za žádnou cenu. Za hodinu byla všechna jejich bagáž venku, branka zamčená, a pes stojí za plotem se svou rodinou, obklopený balíčky a taškami.

Rate article
Add a comment