Táta mi přinesl starou krabičku a řekl: „Tohle je prsten po mojí babičce. Můžeš ho prodat a koupit si za to nový mobil.“

Dobré zprávy

Před pár dny mě navštívil táta. Dostali jsme se k tomu, že jsem mu vyprávěla, jak má manžel neustálé problémy se svým mobilem (funguje sotva 15-20 minut, pak se vypne, i po výměně baterie se vše jen zhoršilo), takže jsem začala uvažovat, že bych si k narozeninám pořídila nový telefon.

Manžel se rozhodl, že ten starý odevzdá dál. Táta přece jen ví lépe, co opravdu potřebuji. Náhle vytáhl starou, zašlou krabičku a pravil: Tohle je pro tebe od tvé babičky. Můžeš to prodat a koupit si za to telefon. Babička mi věnovala svůj snubní prsten. Je až s podivem, že i krabička je pořád zachovalá.

Kromě prstenu byly uvnitř i účtenka, cedulka a pečeť. Prsten koupili v roce 1977. Váží lehce přes 7 gramů.

Při svém věku si neumím tolik představit, co to vlastně v tehdejších cenách znamenalo. Ale mám pocit, že to nebylo levné. Tehdy byly totiž v módě masivní snubní prsteny a lidé si je mohli dovolit.

Dnes by si takový prsten sotva někdo koupil. Ani nevím, kolik by teď stál. Na štítku stálo, že jde o 583 ryzí zlato. Ale mám pocit, že tehdejší zlato bylo kvalitnější než to dnešní. Prsten je opravdu velký v porovnání s běžnými zásnubními prstýnky.

Hned jsem tátovi řekla, že ho prodávat v žádném případě nebudu. Chci ho nosit. Na pověry, že se nemají nosit cizí prsteny, nevěřím. Pro mne to bude vzácná památka. Telefony se dnes každý rok rozbíjejí a mění, ale takovýhle prsten bych si už nikdy nepořídila.

Co byste vy udělali s takovým prstenem? Myslím, že v životě je nejdůležitější vážit si věcí, které mají skutečný příběh a hodnotu ne těch, které jen krátkodobě nahradí nové technologie.

Rate article
Add a comment