Když studuji na univerzitě a zároveň se snažím pracovat, nemáme moc peněz na rozhazování. Přesto cítím spokojenost, protože nás nic zásadního netrápí. Já a moje žena Eliška bydlíme v malém pronajatém bytě v Brně a na děti zatím ani nemyslíme. Nejdřív bychom si chtěli pořídit vlastní bydlení, a teprve potom budeme uvažovat o rodině. Moji rodiče jsou už v důchodu a mám mladší sestru Martinu. Martina je po rozvodu a má syna, mého synovce Tomáše, kterému začala první třída. Nikdy jsme v rodině neměli moc peněz, ale vždycky jsme se nějak sami o sebe postarali.
Tehdy jsem si myslel, že žijeme docela fajn. Později jsem dokončil vysokou školu a v zaměstnání mě povýšili. Teď pracuji jako hlavní asistent našeho šéfa. Zároveň se výrazně zlepšil můj plat. S Eliškou jsme se rychle rozhodli, že si vezmeme hypotéku a konečně se přestěhujeme do vlastního bytu. A když už jsme začali měnit život, rozhodli jsme se v tom pokračovat měsíc na to mi Eliška oznámila, že je těhotná. Začali jsme se připravovat na příchod dítěte. Když se rodina dozvěděla o mém povýšení, všichni z toho měli velkou radost.
Jenže pak začaly problémy. Rodiče na mě začali tlačit, že bych měl finančně pomáhat Martině a Tomáškovi, protože jsou na všechno sami. Martina mi zase říká, že jsem starší bratr, a proto mám povinnost přispívat i rodičům. Peníze mizí rychleji, než jsem čekal. Tu rodiče potřebují nový velký televizor, tu Tomáš jede na drahý školní výlet. Eliška mi začala vyčítat, že teď, když je na mateřské a máme málo peněz, živím až příliš mnoho lidí z jedné výplaty. Uvědomuji si, že musím příbuzným konečně nastavit hranice, protože nám berou poslední koruny, které bychom měli ušetřit na naše dítě. Všechno dětské oblečení je dnes hrozně drahé…