Hele, to ti musím převyprávět, co se stalo mojí známé Lence. Všechno začalo vlastně až po svatbě Lenka se začala chovat dost hnusně k druhé mamce, teda ke svojí tchyni. Víš proč? Protože tchyně nedala ani korunu na svatební hostinu. Jediné, co Lence trochu uklidnilo, bylo to, že nebudou bydlet všichni dohromady. Rodiče Lenky jim totiž štědře darovali třípokojový byt v Brně, takže mladí měli svoje soukromí. Tchyně, paní Jana, jim dala tak maximálně nejlevnější sadu talířů. A dokonce ani nepřišla na předsvatební malování, pořad se vymlouvala, že je nemocná. Lenka byla potají docela ráda, že se tam aspoň nemusí s tchyní potkávat.
Rodinný život jim šlapal docela v pohodě, dokud Jana vážně neonemocněla a v té malé vesnici už nemohla zůstat sama. Lence se vůbec nechtělo, aby s nimi tchyně bydlela, ale přece ji nenechá napospas. Jana se aspoň snažila nějak pomoct v domácnosti, ale to už Lenku vytáčelo do běla ať tchyně udělala cokoliv, Lence se to prostě nelíbilo. Bylo vidět, že ani Janě není doma úplně nejlíp. Nakonec, když se trochu uzdravila, rozhodla se, že se vrátí zpátky na vesnici. Lenka tajně doufala, že všechno zase klapne jako dřív. Jenže přišla hrozná rána Marek, její muž, prudce onemocněl a už ho nedokázali zachránit.
Lenka si prošla hrozným obdobím, ale pak zjistila, že čeká dítě. A v tu nejhorší dobu ji právě nejvíc podržela tchyně Jana. Pro Janu to bylo strašné, Marek byl její jediný syn, ale stejně stála u Lenky a skutečně jí se vším pomohla. Povzbuzovala ji, že život musí pokračovat a nesmí ztrácet naději. Lenka měla hrozný strach, jak dítě sama zvládne, ale díky Janě to nakonec nebylo tak beznadějné, jak se zdálo. Pomalu se věci začaly lépe vyvíjet a po roce se jí narodila nádherná holčička.
Za další rok se Lenka seznámila s úžasným chlapem. Ale i kdyby se jí život sebevíc obrátil k lepšímu, na Janu nezapomněla a pravidelně za ní s dcerkou jezdily na návštěvu.