Adam si dal oběd, pil čaj a kávu, které jsme koupili, ale neviděli jsme, co o nás všech řekl na firemním večírku

Dobré zprávy

Byl jeden chlap, co pracoval v naší firmě. Jmenoval se Adam Novotný. Vedl jeden z oddělení v naší pražské kanceláři a nedá se říct, že by vydělával málo, naopak, měl celkem slušný plat. Jezdil v pěkném autě, oblékal se do značkových butiků na Pařížské třídě a vždy vypadal upraveně. Jenže měl jednu výraznou slabinu šetřil úplně na všem. Hlavně na jídle.

Když jsme měli pauzu, Adam se vždy loudal po kanceláři od stolu ke stolu, kde zahlédl něco na talíři. Nevinně si přisedl a aniž by ho někdo zval, hned se pustil do jídla. Jakmile zahlédl něco k snědku, hned začal se svými typickými slovíčky:

No páni, tady to krásně voní! nebo Jé, vy tu máte kuřecí křidýlka, nech mě taky ochutnat jedno! a jeho klasické Co to tu máme dobrého?. A hned si bral, co mohl. Na narozeniny svých kolegů nikdy na dárku nešetřil, ovšem ke gratulacím i slavnostnímu stolu dorazil jako by přispěl nejvíc, a ještě si pořádně naložil.

Kromě toho si ostatní všimli, že telefon vždy nabíjel pouze v práci, aby ušetřil doma elektřinu. Z kanceláře neodcházel, dokud nevyřídil všechny potřeby, protože nechtěl doma splachovat a zatížit si účet za vodu. Ve zkratce, byl opravdu lakomý. Při každé příležitosti vysvětloval své chování jako šetření.

Na naší poslední firemní akci v Brně si Adam dal trochu víc vína a když se ho někdo zeptal, jestli plánuje svatbu, odpověděl:

Proč bych si bral ženu? Chce jen peníze na jídlo a hadry. Když mi ještě porodí dítě, tak mě zkrachuje. Tohle já nepotřebuju, zvládnu to sám!

Kolega na to pronesl: No, evidentně si žiješ spokojeně. Samozřejmě, ale za naše peníze. Adam se v ten moment pořádně rozohnil a začal: No jasně, žiju chytře! Mám fajn auto, hezky zařízený byt. A vy? Vy všechny úspory projíte!

Po tomto incidentu se v celém oddělení nikdo s Adamem už nechtěl bavit ani s ním pracovat. Nakonec to vedlo k tomu, že musel přejít do jiné firmy.

Rate article
Add a comment