Už dva týdny jsem nebyl na své chatičce za Prahou a sousedé mi mezitím na pozemku postavili skleník a nasázeli tam okurky a rajčata.
Vlastním malý pozemek na okraji města. Nic tam nepěstuji, mám to jen na odpočinek a odreagování se od ruchu velkoměsta. Na zahradničení nemám chuť ani energii. Postavil jsem si tam gril, altánek na posezení a schování před deštěm, a do budoucna mám v plánu postavit plot kolem celého pozemku.
Jel jsem tam tentokrát s tím, že si opeču špekáčky a dám si klid od práce a lidí. Sousedé byli vesměs v pohodě, nedotěrní a docela milí. Jen jedna sousedka, paní Věra z vedlejší chaty, mi občas lezla na nervy. Nemohla pochopit, jak můžu žít bez záhonků. Její pozemek byl přeplněný kytkami, zeleninou i ovocem, neustále tam courala s motyčkou.
Protože mezi našimi pozemky zatím nestál žádný plot, občas se přišla Věra podívat ke mně, jakoby si zkrátila cestu, a vůbec se nestyděla. Popravdě mi to vadilo. Někdy jsem přijel a viděl ji, jak se prochází po mém a něco zkoumá.
Jednou jsem nevydržel a zeptal jsem se:
Je něco v nepořádku?
Ne, kdepak, jen jsem přemýšlela, kam by se daly vysadit cibulky. Máš tu tolik prázdného místa, byla by škoda ho nevyužít. Mohla bych ti tu něco zasadit? Nevadilo by ti to?
Byl jsem tak překvapený, že jsem nevěděl, jak odpovědět. Nechtěl jsem být nezdvořilý, tak jsem nakonec jen řekl:
Vyberte si jedno záhon, to mi nevadí.
Později mě ale štvalo, že jsem jí to dovolil. Celý den tam skákala, šlapala po mé trávě a já si nemohl vůbec oddechnout, její přítomnost mě stresovala.
Pak jsem na pár dní odjel na dovolenou k moři. Hned po návratu jsem jel na chatu. Otevřel jsem vrátka a málem mi vypadly oči: na mém pozemku stál nový skleník a vedle další záhonky plné mladých okurek a rajčat.
Okamžitě mi bylo jasné, kdo tu byl. Zuřil jsem a rozhodl se to řešit. Zavolal jsem kamaráda, naskočili jsme do auta, jeli do hobby marketu a ještě ten den jsme kolem mé hranice natáhli plot z pletiva. Teď už se paní Věra nedostane na můj pozemek jen tak.
Další víkend přišla a zlobila se:
Proč jste stavěl plot? Já se teď nemůžu dostat ke svým sazeničkám. Chcete se o ně snad starat vy?
To už bylo na mě moc. Večer jsem skleník rozebral a všechny její věci přehodil přes plot. Od té doby mě ani nepozdravila.
Poučil jsem se dobré sousedské vztahy jsou fajn, ale vlastní hranice si člověk musí chránit. Jinak mu klid na jeho zahradě přeroste někdo jiný.