Muž by se neměl chovat jako žena!

Dobré zprávy

Dneska bych chtěl napsat pár řádků o svém vztahu s mužem jménem Jan Novotný. Jan byl člověk se staromódními hodnotami, věřil na upřímnou lásku, vždy ochotný pomoci pravidelně vozil sousedy do práce, krmil toulavé kočky na dvoře, a na všechno se dalo spolehnout. Vypadal dobře, vlastnil byt v Praze, měl auto Škoda a slušnou pozici v bance, takže jsem si v duchu říkal, že mám obrovské štěstí, že si pro život zvolil právě mě.

Když jsme začali randit, měl jsem pocit, že se mi splnil životní sen. Kamarádi mi záviděli, říkali jednohlasně: Dávej si pozor, takového chlapa už nenajdeš.

Snažil jsem se naše štěstí chránit, i on se mě držel jako klíště. Ale jak už to bývá, štěstí netrvá věčně.

Jednou přišel Jan domů z práce zjevně rozrušený, ani se mi nedokázal podívat do očí. Dlouho jsem sondoval, co se děje, až nakonec s rozpaky přiznal, že se potkal s mým bývalým mužem. Náhodou nebo alespoň to tvrdil. Nutno dodat, že s bývalým jsem nebyl vůbec v kontaktu, o Janovi jsem mu nikdy ani neukazoval fotku, nevěděl, jak vypadá. Takže nejspíš sám aktivně hledal příležitost setkat se s ním. Tím ale příběh teprve začal.

Řekněme, že se mohlo stát, že se nechtěně potkali a nějak se poznali. Ale Jan přece sám mého ex oslovil a dal se s ním do řeči. Šli na cigáro, a rozhovor se stočil na mě. Janovi jsem nikdy nic tajil, ale zajímalo mě, co o mně může můj bývalý vůbec povídat. Byl jsem v šoku jako ještě nikdy. Jan se mi časem přiznal, že to asi nebylo správné, ale že se ho prostě vyptával, jaký jsem, proč jsme se rozešli, jaká mám povaha a tak podobně.

Rozbrečel jsem se. Bral jsem to jako zradu sejít se s bývalým a zjišťovat o mně podrobnosti za mými zády. Vždyť jsem tady, může se mě zeptat sám na cokoli chce. Je to vůbec normální? Je fér takhle jednat? Proč, Jane?

Můj ex samozřejmě napovídal nesmysly. A Jan mi pak kladl otázky, jestli je na tom, co řekl, něco pravdy. Co bych měl ještě vysvětlovat, když se nic z toho nestalo? Proč bych měl obhajovat nepravdy a bránit sama sebe před smyšlenkami?

Najednou jsem v sobě pocítil, že k Janovi už necítím respekt. Chápu, když někde na lavičce v parku klebetí babičky, hodnotí sousedy a řeší drby. Ale to jsou babičky. Ty už si to dovolit můžou. Ale ty, mužský, proč za mými zády sháníš informace? Vybral sis mě za partnera, bydlíme spolu, nikdy jsem ti nedal důvod mi nevěřit. Pro mě byl tenhle jeho krok tak nízký a špinavý, že jsem hned věděl, že už s ním nechci být dál. Neměl pro mě žádnou omluvu, nešlo tu zradu prominout.

Vždycky jsem si říkal, že když někdo něco škaredého řekne o partnerce nějakého chlapa, v lepším případě se ten chlap naštve nebo ho pošle do háje. V horším to skončí hádkou. Ale sám vyhledat ex a pak shánět pomluvy o svojí partnerce, to mi hlava nebere.

A tak pro mě dokonalý Jan Novotný padl z piedestalu A v té chvíli jsem si vzpomněl na slova svých prarodičů: že v rodině je hlavní vzájemný respekt a úcta. Nikdy jsem nebyl typ na hádky ani roznášení drbů, ale když chlap začne věřit pomluvám a chovat se jako stará drbna, pro mě je to přes čáru. Každý chlap může mít slabé chvilky, slzy, chyby Ale přestat si vážit a ztratit důvěru? To už je pro mě konečná.

Dnešní ponaučení pro mě zní: ve vztahu musí být na prvním místě důvěra a respekt bez nich nemůže láska nikdy dlouho přežít.

Rate article
Add a comment