Mark zaslechl svého syna a jeho přítelkyni, jak se spolu baví, a potom se jejich životy navždy změnily!

Dobré zprávy

Jednoho krásného dne se Marek, obyčejný vesničan z malebné vsi u Humpolce, procházel lesem a sbíral suché klacky na zimu do kamen. Vtom zaslechl známé hlasy zpod keřů, a protože zvědavost je druhá největší lidská vlastnost hned po lenosti, opatrně nakoukl skrz větve. Právě v tu chvíli byl svědkem hlučné hádky mezi svým synem Honzou a dívkou jménem Doubravka. Doubravka si stěžovala, že jejich vztah musí zůstávat tajný, a navrhovala, aby s nějakými zásadními rozhodnutími přece jen ještě měsíc počkali.

To, co Marek vyslechl, jeho syna notně rozladilo. Marek se odpotácel domů, zamyšlený, jak s Honzou o celé záležitosti pohovoří. Když pak sekal dříví a vařil brambory k večeři (sám samozřejmě, aby bylo jisté, že jsou opravdu jedlé), netrpělivě vyhlížel synův návrat. Honza se vrátil překvapivě brzy asi dostal hlad nebo ho zabilo svědomí.

Hned jak Honza přišel, Marek na něj spustil: Na co myslíš, kluku? Proč jsi mi dřív neřekl o Doubravce? Taková nevěsta pilná, šetřivá, každý by ti ji záviděl! A ty ji máš schovanou jako poklad, místo abys mi ji představil! Tohle ti tolerovat nebudu, a už vůbec ne, abys jí dělal trápení! Tady nebude nikdo nešťastný, ani ona, ani ty! Zaskočený Honza jen cosi vykřikl, popadl pár jablek ze stolu a naštvaně za sebou práskl dveřmi tak, že málem shodil poličku s hrníčky po babičce.

Od té chvíle byly vztahy mezi Honzou a Doubravkou, i mezi Honzou a Markem, pěkně napjaté. Nepomohla ani poslední schůzka, na které Doubravka vehementně prosazovala, že by už měli vztah konečně zveřejnit. Když se to Honza pokusil probrat, došlo na další hádku tentokrát Doubravka prohlašovala, že buď žádost o ruku, nebo konec.

Marek měl té telenovely právě dost a rozhodl se jednat. Došel za rodiči Doubravky a potají domluvil, že svoje děti prostě ožení ať se děje, co se děje. Honzovi namluvili, že Doubravka odjela kvůli shánění náhradních dílů do traktoru pro souseda až někam do Plzně, aby se tolik nevyptával.

Když se Honza po pár dnech vrátil domů, nestačil se divit Doubravka seděla u jejich stolu a loupala brambory na guláš. Zmatený Honza se ptá: Co tady děláš? Doubravka s klidem odvětila: Bydlím tady! Snad jsi věděl, že se budeme brát? Vždyť v téhle vesnici zas tak výjimečné nečekané svatby nebyly hlavně když se našla slušná hospodyně a funkční kredenc.

Honzu nejdřív otcovo zasahování pořádně naštvalo, ale brzy mu došlo, že lepší ženu než Doubravku by těžko našel a že Marek přes všechnu svou umanutost vlastně udělal to nejlepší, co mohl. Z Honzy a Doubravky byl nakonec sehraný pár, kteří se navzájem respektovali a dokázali spolu snášet i ty největší vesnické drby. A Honza otci v duchu poděkoval aspoň měl konečně klid a vždycky teplou večeři.

Rate article
Add a comment