Prodali jsme vám dům. Máme právo tu zůstat ještě týden, pronesli bývalí majitelé.
Byl rok 1975, když jsme se přestěhovali z venkova do Prahy. Koupili jsme malý dům na okraji města, aniž bychom tušili, co nás tam čeká
Na vesnici si lidé vždy pomáhali, i naši rodiče byli takoví.
Souhlasili tedy, když se nás původní majitelé zeptali, jestli by u nás nemohli zůstat ještě pár týdnů, prý musí vyřešit nějaké papíry.
Ti lidé měli obrovskou, nevrlou fenu, kterou si k sobě nenechali. Nechtěli jsme, aby u nás zůstávala, neposlouchala nás a já na tu potvoru budu do smrti vzpomínat.
Uběhl týden, druhý, třetí, a oni pořád bydleli v našem domě, celé dny polehávali nebo nebyli vidět, a bylo čím dál jasnější, že se odstěhovat nijak nechystají. Nejhorší bylo, že se pořád chovali, jako kdyby jim dům pořád patřil. Především matka toho předchozího majitele.
Naši jim pořád připomínali dohodu, ale stěhování se stále odkládalo.
Fenu vypouštěli na dvůr a vůbec ji nesledovali. Nejenže nám špinila celou zahradu, ale navíc jsme se začali bát chodit ven. Ta obluda vrčela a cenila zuby na každého. Rodiče je opakovaně prosili, ať ji aspoň nepouštějí, hlavně když táta odjížděl ráno do práce a sestra se s bratrem byli ze školy. Ale jakmile jsme vyklidili pole, fena už zase vesele hopkala po dvorku.
A nakonec právě ta fena pomohla tátovi zbavit se dotěrných lidí.
Moje sestra Libuše jednou přišla ze školy a nevšímavě otevřela branku a černá obluda ji srazila na zem. Naštěstí se jí nic vážného nestalo, skončila jen s roztrhanou bundou, a fena pak skončila na řetězu. A stejně z toho obvinili mou malou sestru, že prý přišla moc brzy.
Toho večera už šlo do tuhého! Táta přišel z práce a hned ve dveřích, ještě v kabátu, popadl starou paní a vyšoupnul ji v noční košili rovnou na chodník. Za ní v panice vyběhla i dcera s manželem. Všechny jejich harampádí přelétlo přes plot rovnou do bláta a kaluží.
Pokusili se poštvat fenu proti tátovi, ale když viděla ten zmatek, jen stačila stáhnout ocas, zalézt do boudy a nechtěla ven ani za nic. Za hodinu měli všechny věci před domem, vrata na závoru a fena seděla se svými pány za plotem jako socha.
A od té doby byl dům opravdu náš.