Můj manžel je pravý mamánek i ve svých 35 letech.

Dobré zprávy

Hele, víš jak se říká, že člověk si někdy înva zavaří sám? Tak přesně takhle jsem si zavařila já. Udělala jsem spoustu chyb, ale ta největší se mnou žije každý den a fakt nevím, jak z toho ven.

Bylo mi 25, když jsem se vdala za kluka jménem Martin, kterému bylo o dva roky víc než mně. V té době jsem ho viděla jako prince na bílém koni, úplně klasika.

Pořád mi nosil květiny, drobné dárky, tahal mi těžký tašky, nikdy jsme se nehádali všechno se dalo urovnat v klidu. A představ si, že jsme spolu nikdy před svatbou nebydleli. Ani jeden z nás nebyl zastáncem na zkoušku, přišlo nám to zbytečné a trochu lehkomyslné. No, a tak jsme se prostě vzali. Moji rodiče nám dali nějaké peníze na svatbu, ale to rozhodně nestačilo na kupování bytu. Já osobně jsem ani moc nechtěla platit nájem proč dávat peníze cizímu strýci a ještě poslouchat, jak se nám žije?

A tak Martinova mamka navrhla, ať bydlíme s ní. Byt měla dvoupokojový, sama se tam nudila, místa dost. Tak proč ne, že?

Řekla jsem si, proč ne. Jeho mamka působila mile, rychle jsme si sedli. Ale sotva jsme se vzali a přestěhovala jsem se k ní, začaly se dít věci. Ukázalo se, že Martin je pro svou mámu pořád malý kluk. Když bydlel s ní, nedělal doma vůbec nic. Ona mu prala spodky i ponožky, doslova dospělý chlap! Musíš uznat, to už je vážně přes příliš.

Martin chodil jenom do práce, doma nehnul prstem. Takže jak jsme spolu začali žít, všechno spadlo na mě: vaření, úklid, praní, žehlení Dělala jsem to celé pro sebe, pro něj i pro jeho mámu. Pravda, do mých věcí se nepletla a do kuchyně mi při vaření neleze, ale taky pomoci nechtěla připadala jsem si u nich jak nějaká služka.

Ale to nebylo všechno. Jednou začala hořet zásuvka a já jsem to uhasila. Když jsem pak měla Martina poprosit, aby ji vyměnil, koukal jak zjara vůbec netušil, jak na to. Dokonce ani žárovku se bál vyměnit radši se stáhl a řekl, že on to dělat nebude. Tak jsem vzala stoličku a udělala to sama. Prostě neumí nic, a co je horší, ani to nechtěl nikdy naučit. Proč, že prý? Radši si zavolá řemeslníka, zaplatí. Jenže Martin není žádný milionář, aby si mohl platit na každou blbost někoho cizího.

Nejvíc mě vytáčí, jak ho mamka pořád oslovuje jako malého ptá se ho, jestli si vzal čisté ponožky, jestli si vyměnil trenky, jestli se pořádně umyl Slyšet něco takového od mámy dospělému chlapovi, to se mi fakt zvedá žaludek.

No a já teď fakt přemýšlím o rozvodu. Jenže co pak? Vlastní byt nemám, peníze od rodičů už padly na svatbu. Ale už to dál nedávám, nemůžu tohle přehlížet. Jak dlouho má člověk vydržet takové dusno? Je to jako tichá domácnost, ale vlastně horší ztrácím sama sebe.

Rate article
Add a comment