Můj bratr s manželkou jeli po dálnici D1, když se jim do cesty najednou vrhla podivná žena, která ani nepožádala o pomoc. Ten den jim navždy změnil život.

Dobré zprávy

Myslím, že kdyby mi někdo vyprávěl tento příběh, asi bych mu zpočátku nevěřila. Ale stalo se to mému bratrovi a jeho manželce. Vracívali se domů po oslavě dědečkových narozenin v jedné malé moravské vesničce. Bylo ještě dost brzy, něco kolem sedmé hodiny večerní. Jeli po dálnici mezi Brnem a Olomoucí, když zahlédli mladou ženu u kraje silnice. Máváním rukou se jim snažila zastavit auto.

Bratrova manželka, která se jmenovala Jarmila, ho přesvědčovala, ať nezastavuje, je to nebezpečné. Ale bratr, Petr, zpomalil, aby zjistil, co se děje. Ženě se po tváři táhly škrábance a modřiny a oči jí zářily jako světla, které nějak nepatřily ke skutečnosti.

V slzách jim řekla, že ona a její rodina měli nehodu auto jim sjelo z cesty a skončilo dole v roklině. Přerušovaným hlasem tvrdila, že její muž zemřel, ale že dítě ještě žije, a prosila, aby ho zachránili. Ukázala dolů směrem k havárii.

Petr vystoupil a řekl Jarmile, aby zůstala s tou ženou, a sám zamířil ke zlověstnému místu. Podivný mlžný závoj se vznášel nad roklinou, když tam Petr dorazil. Skutečně našel vůz rozbitý mezi stromy a rychle se dostal k zadnímu sedadlu, kde chaos nerespektoval žádné zákonitosti. Sáhl dovnitř a vytáhl dítě chlapce, asi šest let. Dítě mělo na sobě modrou bundu, která byla potrhaná, ale oči mu svítily jako lampy v mlze.

Když se Petr vrátil k autu, žena u cesty nikde nebyla. Zeptal se Jarmily, kde je, a ona jen pokrčila rameny a řekla, že žena odešla za ním k autu. Petr nevěřícně šel zpátky k místu nehody, aby ji hledal, a teprve tehdy spatřil, že na předních sedadlech vozu sedí dva lidé muž, evidentně řidič a hlava rodiny, a žena vedle něj. Oba byli mrtví. Jak tedy mohla žena žádat o pomoc u silnice?

Petr říká, že se mu po páteři rozběhl mráz, když si to uvědomil. Zachráněný chlapec dnes žije s nimi v Brně, adoptovali ho a dali mu jméno Vojtěch. Petr si je jistý, že s nimi tehdy promluvil duch. Čas v tom snovém večeru plynul podivně, peněženka s dvěstě korunami zůstala ztracená v autě, a Petr i Jarmila mají dodnes pocit, že jejich život se na té dálnici proměnil.

Rate article
Add a comment