Přívěs

PŘÍVĚS
Kamil byl už vysílený věčnými večírky, krátkodobými známostmi a nekonečnými rande, když poznal obyčejnou, veselou a bystrou Barču.
Najednou pocítil, že tohle je ono.
Zastavili se v kavárně, poslouchali pouliční muzikanty v centru Prahy, povídali si o jeho postupu v práci a její lásce k moderní poezii, a když zjistili, že oba dávají přednost bramborovému salátu s jablky, měli jasno: je čas posunout se dál.
Barča ho pozvala k sobě do bytu na večeři.
Kamil si vzal nejlepší košili, pečlivě se holil, naučil se zpaměti pár podivných veršů od Barčiných oblíbených básníků, koupil květiny a kvalitní moravské víno.
Šel na návštěvu plný očekávání, bez špetky nervozity.
Jeho sebevědomí by záviděla i kočka, která si pětkrát denně přijde pro kapsičku.
Všechno měl promyšlené do detailu, nic nemohlo překvapit.
Až na větu: Dobrý večer, já jsem Štěpán.
Máma je ve sprše, pojďte dál.
Kamil ztuhl.
Z kouta chodby na něj shlíželo hranaté obličejí dítěte na prahu dospělosti, jehož ruka by bez problému obepnula Kamilovu hlavu jako kaštan v dlani.
Napadlo ho, že je ve špatném bytě, ale když Štěpán hlasitě a vtipně kýchl se sevřeným nosem přesně jako to dělala Barča všechno bylo jasné.
Jeho nálada padala ke dnu, víno mu v ruce zhořklo a květiny se v podpaží začaly ztrácet.
V momentě, kdy uviděl Štěpánovy tenisky na chodbě a uvědomil si, že by je mohl obout přes svoje vlastní boty a ještě by byly o číslo větší, pochopil, že život umí překvapit.
Barča byla Štěpánovi sotva po pás.
Kamil se v duchu zasmál: Škoda, že s prstenem to takhle nefunguje.
Dáš ženě prsten, za deset let v ruce svíráš obruč dokonalá investice.
Tímhle rozjímáním došel až do kuchyně, kde byl připravený stůl a Štěpán měnil závěsy bez židle.
Pět minut a jsem venku! ozvalo se z koupelny.
Kamil pozoroval, jak se těch pět minut mění v pětkrát tolik, když se konečně otevřely dveře a Barča vyšla ven v elegantních šatech a s úsměvem.
Jakmile zpatřila ponurý Kamilův obličej, okamžitě ji došlo proč, a nervozita se vytratila, spolu s veškerou romantikou.
V tichosti naložila sobě i hostovi jídlo, nalila víno a bez čekání začala jíst.
Proč jsi mi neřekla, že máš syna? vyhrkl uražený Kamil.
Vyděsil tě přívěs? usmála se smutně Barča.
Tohle není přívěs to je celý nákladní vlak.
No jo, velký kus po tátovi.
Ten je z horské vesnice někde v Orlických horách.
Ještě vyšší než Štěpán.
Prý šel bosýma rukama na divočáka.
A kde teď je? polkl naprázdno Kamil.
Jezdí po vystoupeních.
Nechal nás kvůli velké scéně.
Občas napíše dopis, ale podle písma mám pocit, že nám píše právě ten divočák, kterého kdysi ulovil.
Kolik je mu let? kývl Kamil směrem ke dveřím.
Čtrnáct.
Nedávno si šel pro občanku.
Musel ji vybojovat?
Vtipné, opravdu.
Dál už jedli mlčky, konverzace váznula.
Mohl bych dostat ještě maso? podal Kamil talíř.
Chutná ti?
Popravdě, lepší jsem nikdy neměl.
Co to je?
Srnčí.
Štěpán sám vařil.
Ten kluk je talent.
Po tátovi.
Kromě staré kuchařky a sady nožů nám tu nechal člun, navijáky a další nesmysly.
Člun? poslintal Kamil.
Jo, někdy zahálí ve sklepě.
Syn je vášnivý rybář.
Barče zabzučel telefon.
Omluvila se a zmizela do obýváku.
Měl bych se zvednout a jít domů, napadlo Kamila.
Tady už nenajde, co hledal.
Kamele, hele, mám jednu prosbu vrátila se vzrušeně Barča do kuchyně.
V práci máme průser.
Nezůstal bys tu se Štěpánem pár hodin?
Já?
Proč?
Ještě není plnoletý a člověk nikdy neví, kdo dneska běhá po domech
Bojíš se, že ho někdo nenápadně unese?
Hele, změnila tón Barča, zaplatím ti za ztracený večer i za hlídání, a pak už se nikdy neozvu, souhlas?
A co s ním mám dělat?
Jste chlapi, zabavte se, já musím běžet.
Než stačil cokoli říct, Barča už byla pryč.
Nějakou dobu seděl v kuchyni, vybíjel mobil, dojídal srnčí, Barča stále nikde.
Když zaslechl za dveřmi dětského pokoje známé zvuky, nevěřil svým uším.
Zaklepal.
Je odemčeno.
Otevřel dveře do dětského ráje.
První, co ho zaujalo, byla velká dřevěná terč s noži a šípy, které byli zapíchnuty přesně uprostřed.
Ze zdi žádná díra střelec se nikdy nespletl.
Na stole hrály Iron Maiden na gramofonu, které Kamil miloval.
Štěpán seděl v koutě a upravoval rybářské vybavení.
Kamil nevěřícně sledoval ten pokoj na skříni poháry, ze stropu boxerský pytel, u televize zbrusu nová herní konzole.
To máš pokoj lepší než kdejaký dospělý, uznale pískl Kamil.
O takovým jsem sám vždycky snil.
V létě makám na brigádě, řekl Štěpán.
Kamil se zastyděl.
Už viděl Barču, jak hledá bezednou peněženku pro syna a ten si vše dokáže vydělat sám.
Nemáš nabíječku na telefon? ukázal Kamil mrtvý mobil.
U nádraží, kývl Štěpán.
N-N-Na nádraží? zašeptal Kamil a po otočení viděl model kolejiště jak z filmu zapomněl dýchat.
Všechno jsi sestavil sám?
Jo.
Sbírám si součástky, chci vybudovat druhé patro, pár mostů.
Nedávno přišla bedna nových kolejí, pořád se k tomu nemůžu dostat.
Kamilovi hořel celý obličej.
Můžeme to rozjet? zeptal se dychtivě.
Počkej, hned to zapnu, Štěpán odložil naviják a otočil se ke kolejišti.
***
Barča se vrátila asi za hodinu, jistá, že Kamil je dávno pryč.
Nakoukla do synova pokoje dva kluci, hlavy u kolejí, skládají vlak.
Nebylo hned jasné, který je starší.
Kamil, musíš už jít, zašeptala Barča.
Ale mámo teda Eh!
Kolik je hodin?
Půl jedenácté, zívala.
Zítra jdu zase řešit tu havárii, musím se vyspat.
Doprovodila Kamila ke dveřím a nabídla mu peníze.
Od žen peníze neberu, ucedil pohrdavě.
Tak děkuju, žes dohlédl na můj přívěs.
Kamil připustil úsměv a odešel.
***
Ahoj, hele, mohl bych k vám zas někdy přijít? volal po pár dnech Kamil.
Teď není čas na vztahy, v práci nestíhám, a naše poslední schůzka
Co kdybych přišel za Štěpánem?
Za Štěpánem? překvapeně Barča.
Jo.
Třeba bys potřebovala pohlídat děcko
Nevím, musím se zeptat jeho.
Psali jsme si.
Je pro.
Koupil jsem mu novou hru na x-box.
Bude klid, ty můžeš pracovat.
No, dobře, přijď dneska večer.
Tentýž večer přišel Kamil v obyčejném tričku s Depeche Mode, s batohem plným chipsů a koly, s klučičím úsměvem.
Barča ho přivítala v domácím županu, s maskou na obličeji a dechem po cibuli.
Chovejte se tiše, za chvíli mám videohovor na dvě hodiny, zavrčela na úvod.
Kamil kývl a zmizel vedle Štěpána.
Ten večer je Barča musela doslova odloupnout od sebe.
Hádali se o Balabána a Guye Ritchieho, plánovali kinemaraton.
Barča je nakonec vyhnala spát.
Nezapomeň v sobotu koupit návnadu! volal z pokoje Štěpán.
Jakou návnadu? podezřívavě se na Kamila podívala Barča.
Jdeme na štiky.
Říkal jsem mu, že znám skvělý rybářský obchod.
Po letech konečně na ryby!
Vy jste fakt kamarádi.
A se mnou nechceš strávit čas?
Můžeš jít taky, připravíš chleby
Jo jasně, nemám nic lepšího na práci.
Jděte, aspoň se dítě zabaví, usmála se.
***
Uběhl měsíc.
Barča se ponořila celá do práce, na lásku nebyl čas.
Zato Kamil a Štěpán postavili celé kolejiště, zajeli na raky, podle staré rodinné knihy uvařili domácí kvas.
Štěpán naučil Kamila orientovat se v lese, Kamil kluka zasvětil do řeči s dívkami a pomohl mu pozvat spolužačku na rande.
Najednou bylo vše v rovnováze, až jednou večer někdo zaduněl na dveře tak, že z podhledu spadlo světlo.
Barča otevřela a dveřmi vešel její bývalý muž, otec Štěpána, ověšený vůní zvěřiny.
Všechno jsem pochopil, řekl, kleká si před ni; i tak byl o hlavu vyšší.
Já a Bohumil teda divočák už jsme unavení, chceme zpátky k rodině.
Mám našetřeno, vezmu vás do naší vesnice, bude klid, ty skončíš v práci, my budem se Štěpánem chodit na ryby, na lov
Ty jsi komik!
Po deseti letech máš jasno?
Vzal si Bohumil taky dovolenou?
Ne Podepsal smlouvu s filmovým studiem za mými zády.
Hm, proto jsi tu.
Vykašlal ses na nás, přitom stejně sklízíš, co jsi zasel! založila si ruce.
Není to důležité!
Důležité je, že nestačil domluvit, protože se vynořil Kamil v Barčině tričku.
Barčo, vzal jsem si tvé triko, polil jsem si svoje, když jsem se Štěpánem předělával mašinku
Proboha, v tomhle bytě někdy někdo dokončí větu? rozhlédla se Barča.
A to je kdo? zuřivě ukázal bývalý manžel na Kamila.
To je zakoktalá Barča.
V tu ránu přilétl Štěpán, jedním hmatem otce přimáčkl na zeď.
Tohle je přívěs! zavrčel Štěpán.
Štěpáne!
Synu!
To jsem já, tvůj táta!
O jakým přívěsu mluvíš? prosil muž.
Normální přívěs, co pomáhá odvézt to všechno, co jsi nám tu nechal!
Já vám přece nic nenechal, zarazil se muž a až teď pochopil vlastní slova.
Kamil s Barčou couvali do rohu, sledovali zápas titánů.
No dobře, máš páru.
Seš celej já.
Už můžeš chodit na kance pohladil se po ruce.
Navrhuju zítra společný lov, aspoň si popovídáme třeba to dáme znovu dohromady.
Jsem přece tvůj otec
Barča mlčela, zmateně těkala očima mezi bývalým a Kamilem.
Chápu kývl Kamil a šel ke dveřím.
Promiň
***
Druhý den ráno šli otec se synem na lov, ale vrátil se domů pozdě večer jenom Štěpán.
A táta? roztřeseně se ptala Barča.
Odešel, vyzul si boty.
Jak odešel?
To tě jen tak nechal?
Vlastně s divočákem.
Hodil ho na přívěs, jede ho dělat cvičenou hvězdu.
Dovezl mě do města a zmizel.
Bože, já jsem blázen Musím zavolat Kamilovi, hledala mobil.
Nemusíš.
Právě mě vysadil, slíbil, že zítra zase přijde.
Ale vždyť jsi nechal mobil doma!
Jak tě mohl najít?
Řekl, že nás sledoval, chtěl se ujistit, že jsme oba v pořádku.
To opravdu řekl?
Jo.
Prý se na nás přilepil a už se asi nikdy neodlepíBarča se posadila k oknu a zadívala se ven, kde se v kalužích odrážely první lampy.
Štěpán v klidu zamířil ke svému kolejišti, pustil tichou hudbu a díval se, jak lokomotiva najíždí na nový most.
Barča s úlevou vzdychla.
Její svět byl najednou klidnější, sice trochu rozházený, ale ne osamělý.
Za chvíli se ozvalo klepání na dveře.
Bez váhání je otevřela a za nimi stál Kamil, trochu nervózní, s igelitkou plnou pečiva, rybářským časopisem a nešikovnou kytkou v ruce.
Napadlo mě, že byste měli dneska večer někoho, kdo s vámi nespěchá do lesa, usmál se rozpačitě.
A možná možná bych mohl zůstat.
Víc než na návštěvu.
Štěpán, aniž zvedl hlavu od vlaku, houkl: Jestli doneseš čaj, máš místo u kolejí.
Barča se rozesmála.
Pochopila, že některé přívěsy nejsou na obtíž vezou totiž přesně to, co člověk v cíli potřebuje.
A přes otevřené okno zavoněla noc, ve které se poprvé po dlouhé době nikdo necítil sám.

Rate article
Add a comment