Můj bratr žil se svou první ženou velmi dlouho. Jeho žena byla hodně vypočítavá a hádavá, a s jeho rodiči zacházela nehezky. Bratr to snášel celé roky, ale nakonec už toho měl dost a rozvedl se s ní. Podruhé si vzal jinou ženu. Ta měla dceru z předchozího vztahu. Můj bratr sám děti nikdy neměl, ani v prvním manželství, ani v tom druhém. Brzy se však stalo neštěstí jeho druhá žena zesnula. Přijatá dcera se vdala a odešla za svým životem.
Rozhodl se, že si doma udělá opravy. Za knihovnou měl spoustu dokumentů, tak přemýšlel, jestli tam někde není ukrytá nějaká schovaná úspora. Když procházel knihy a papíry, narazil na hromadu dopisů.
Nějaká dívka psala svému otci, že ho má moc ráda, postrádá ho a čeká na odpověď. Vyprávěla mu o škole, o svém životě, že se jí stýská. Když bratr uviděl zpáteční adresu, začal tušit, o co jde. Sloužil tenkrát v malém městě například v Litomyšli , a tam byl do jedné dívky zamilovaný. Ukázalo se, že ji tehdy přivedl do jiného stavu, jenže o ničem neměl ani ponětí, protože jeho první žena všechny její dopisy schovala a nic mu neřekla. Rozzlobený zavolal bývalé ženě a všechno si s ní ujasnil. Potvrdilo se, že ta dívka opravdu byla jeho dcera. Díky bohu, že dnes máme internet a jeho nevlastní dcera mu pomohla vlastní dceru najít.
O pár dní později zazvonil bratrovi telefon jeho skutečná dcera. Byl nervózní, nevěděl, co říct nebo jak jí vysvětlit, proč jí celou dobu nepsal. Vzápětí se ukázalo, že její maminka už dávno zemřela. Dcera se rozplakala do telefonu a pověděla mu, že je vdaná a že má už dokonce vnučku. Dohodli se, že se setkají. Bratr plakal štěstím konečně pozná svou vlastní dceru. Doufal, že ho pochopí, vždyť za nic vlastně nemohl; o její existenci vůbec nevěděl, jinak by ji nikdy neopustil.
V životě se vyplatí vždy hledat pravdu a neztrácet naději, protože štěstí někdy přijde i tam, kde už jsme v něj přestali doufat.