Pamatuji si na Radka, znám ho už od svého dětství. Bydleli jsme ve stejném dvoře v Hradci Králové a samozřejmě jsme byli kamarádi. Když jsme se stali puberťáky, scházeli jsme se s partou a chodívali do centra města. Tam jsme se procházeli nebo jen posedávali na lavičce na Masarykově náměstí. O dívky jsme se tehdy moc nezajímali, víc nás zajímalo, co na to řeknou naši kamarádi. Nechtěli jsme si před nimi udělat ostudu.
Potom jsem musel narukovat na vojnu, kdežto Radek, kdo ví jak, se tomu vyhnul. Po návratu z vojny jsem si našel práci v textilce, brzy nato jsem se oženil. Se svou ženou Evou jsme žili deset let a měli spolu dvě děti. Postupem času jsme však zjistili, že jsme si úplně cizí. Začali jsme se hádat o maličkosti a bylo jasné, že už nám to dohromady nepůjde. Nakonec jsme se rozvedli.
Uběhly dva roky, kdy už jsem byl znovu volný, a náhodou jsem potkal Radka. Byl k nepoznání pořádně při těle, holt čas nikomu neodpouští.
Sedli jsme si do kavárny na Národní a začali si vyprávět. Ukázalo se, že i Radek je rozvedený a teď hledá novou ženu. O rok později jsem si našel ženu já a znovu jsem se oženil. A zase, čistě náhodou, jsem potkal Radka a zjistilo se, že i on už má novou partnerku. Musím upřímně říct, že mi jeho žena nebyla zrovna sympatická. Byla opravdu hodně korpulentní.
Co tě na ní přitahuje? zeptal jsem se ho přímo.
Radek se pousmál a řekl, že je skvělá hospodyně a výborně vaří.
A hlavně mám klid na duši! dodal. Můžu si otevřít pivo a v klidu sledovat fotbal, zajít s partou do hospody. Nic mi nezakazuje, v ničem mi nebrání. Je pro mě ideální žena.
To mě překvapilo. Pro mě je životní partnerka něco úplně jiného. Samozřejmě je fajn, když žena umí dobře uvařit a udržuje pořádek v bytě, ale nejdůležitější je, abychom se milovali.
Někteří lidé dávají přednost čistotě a dobrému jídlu. Já však chci, abychom si s mojí ženou rozuměli, sdíleli společné hodnoty, byli naladěni na stejnou vlnu. Respekt a pochopení je základ. Je krásné, když má pár společné zájmy můžeme spolu vařit, uklízet, cokoliv. Právě to s Marií často děláme.
Když dva lidé jedou na tandemu a šlapou stejným směrem, jejich cesta dopadne s mnohem větší pravděpodobností dobře.
Co myslíš, souhlasíš se mnou?