Po dalším neúspěchu mít dítě se Anna zcela změnila.
Rozhodli jsme se, že to bude náš poslední pokus o vlastní dítě, a pokud to stále nevyjde, dítě adoptujeme.
S manželkou se nám to však vymklo z rukou.
Přivážel jsem ji z porodnice nafouklou od pláče a ona pak doma celé dny plakala. Tentokrát jsem ji neviděl uronit ani slzu… Bylo to, jako by jí někdo vyrval srdce z těla.
Dny se tak nějak vlekly, ale naše noci byly noční můrou.
Anna buď chodila spát velmi brzy a předstírala, že spí, když jsem šla do ložnice, nebo si našla nějakou činnost, zatímco já jsem opravdu spala.
Chápala jsem, čím prochází, nechtěla jsem na ni tlačit ani ji obtěžovat, byla jsem ochotná počkat. Ale ve skutečnosti jsem po ní hodně toužil. Tak uběhlo hodně času, ztrácel jsem naději, že bude všechno jako dřív, a nedostatek blízkosti s ní mě znervózňoval.
Chápala, co se se mnou děje, a několikrát se pokusila mé vášně opětovat, ale bylo to všechno tak nějak nucené.
Vůbec to nefungovalo a každá další příslovečná rána nás frustrovala víc a víc.
Jednoho dne si Anna chtěla promluvit. Čekal jsem všechno a na všechno jsem si našel argumenty.
Ona mi však vlepila návrh, abych si pořídil další.
Udělala to tak vážně a upřímně, že ve mně nezůstala ani kapka pochybností.
Klidně mi vysvětlila, že už nebude ponižovat mě ani sebe nepohodlnými imitacemi. Něco se v ní zlomilo, už to nebyla ta ohnivá žena, do které jsem se kdysi zamiloval.
Několikrát zopakovala, že mě miluje, ale chce se odstěhovat z našeho společného pokoje, aby mě neobtěžovala, a najít si klid pro sebe.
Byla také připravena, pokud budu chtít, se se mnou rozvést.
Slíbila, že nebude dělat problémy, že to můžeme udělat nejrychlejší cestou. A protože jsem v tu chvíli něco namítal, chtěla, abych jí slíbil, že spolu budeme dál žít, jen když si najdu někoho jiného, s kým mi to bude fyzicky vyhovovat.
Nemohl jsem tomu uvěřit!
Nicméně mě utvrdila: “Jsi mladý, zdravý a normální muž. Žij naplno! Nemohu ti dát to, co potřebuješ, nebudu ti bránit, abys to získal od jiné…” A tak jsem se na ni podívala.
Od té doby uplynul více než rok.
Zpočátku jsem se sám ošíval a očekával, že se Anna stane alespoň trochu takovou, jakou byla předtím.
To se nestalo a já už několik měsíců chodím s někým jiným – s mým bývalým kolegou, rozvedeným, se dvěma dětmi.
Mou první podmínkou bylo, aby vše bylo super diskrétní – i když jsem měl svolení své ženy, nemohl jsem o té druhé dát vědět celému městu.
Zatím jen Anna chápe, že ji má, já to vím, i když nic neříká.
Když přijdu domů, je mi zle…
Je mi hrozně! A uvnitř mě sžírá hnusný pocit viny… až do příště, až půjdu k té druhé.
Zdálo se, že je snadné podvádět, ale vůbec to tak není.
Taky nevím, jak dlouho to budu dělat.
