Anna už si moc nepamatovala své rodiče. Když její maminka zemřela, tatínek nechtěl zůstat sám s malou dcerkou v náruči. Přivezl Annu do brdské vesnice k její babičce, nechal ji pod vraty a odjel. Babička zrovna pracovala na zahradě, a tak uslyšela jen zvuk auta.
Koho mi to tu kdo veze? pomyslela si a šla se podívat.
Když vyšla ven, uviděla svou vnučku.
To je mi tedy věc! Aspoň kdyby mi dal vědět! vzdychla si, vzala Anninu ručku a vedla ji domů. Večer se vrátil z práce dědeček.
Tak co? Přivezl ji Marek?
Ano, přivezl. Nechal dítě venku pod plotem a odjel autem. Copak to jsou za mravy dnešní mladí?
Dlouho ještě brblali a potom šli spát. Šel čas. Babička s dědečkem vkládali veškeré své síly a lásku do výchovy vnučky.
Učili dívku vážit si lidí a dobrému hospodaření. Anna rostla a stala se jejich pomocnicí. Nemohli si vynachválit ji, byla přesnou kopií své maminky. Právě tak kdysi pomáhala svým rodičům, než odešla na onen svět. Staré rodiče těšily jen vzpomínky na ztracenou dceru.
Anna už dokončila školu. Jednoho podvečera dědeček spustil rozhovor:
Naše vnučka je bystrá a rozumná. Bylo by dobré, kdybychom jí umožnili studovat dál.
Máš pravdu. Dneska se nikam bez vzdělání nedostaneš.
Sáhli do posledních úspor a vyslali Annu studovat do Prahy. Anna absolvovala s vyznamenáním ekonomickou fakultu a pak se vrátila zpět do rodné vesnice.
Profesorojí ruch ji nelákal. Staří rodiče byli nadšení, že se k nim vrátila. Nebudou ve stáří sami. Anna se rozhodla věnovat rozvoji vesnice. Začala hospodařit, vzala si úvěr, koupila pole a přijala několik lidí. Později vystavěla malý statek a koupila dobytek. Jenže potřebovala víc rukou, a tak podala inzerát do krajských novin, nabízela dobrý plat i bydlení.
Jednoho dne se objevil jakýsi muž zanedbaný, zarostlý, život mu nedával nic zadarmo. Došel k Anně a prohlásil, že je její otec.
Od dcery nic nechtěl, chápal, že po dvaceti letech na to nemá právo. Prosil pouze o jediné smět být nablízku. Zůstal sám, snad by ještě mohl alespoň trochu pomoct. Anna otci odpustila, ale až po několika měsících. Od té doby žije otec se svou dcerou a ve všem jí pomáhá, bojí se samoty. Myslíte, že Anna udělala dobře, když mu odpustila?