Otec odvedl dceru k její babičce a nechal ji za plotem. O 20 let později se muž rozhodl, že jí připomene svou existenci

Dobré zprávy

Hele, představ si tohle Eliška si skoro vůbec nepamatuje své rodiče. Když její maminka zemřela, táta nechtěl zůstat s malou holkou sám. Vzal Elišku, naložil ji do auta a odvezl k babičce na vesnici, nechal ji stát pod vraty a rychle odjel. Zrovna v tu chvíli byla babička na zahrádce a slyšela jen rachot auta.

Kdo to u nás je? říkala si a šla se podívat ven.

Když vyšla před dům, uviděla svoji vnučku Elišku.

Bože, vždyť mi to mohl aspoň říct, brblala si pod vousy, ale vzala Elišku za ruku a vedla ji domů. Večer dorazil i děda z práce.

Cože? Mark ji přivezl? divil se.

Jo, přivezl ji. Postavil ji k plotu a zmizel autem. Ti mladí dneska kroutila hlavou babička.

Ještě dlouho si o tom povídali a pak šli spát. Čas běžel. Babička s dědou dali Elišce celé své srdce, všechno, co mohli. Učili ji být slušnou k lidem, vést domácnost, pomáhat. Eliška rostla a nakonec byla babičce i dědovi pravou rukou. Byla své mamince tak podobná stejné vlasy, stejný úsměv. Jen vzpomínka na jejich dceru je hřála. I ona jim tehdy báječně pomáhala, než odešla.

Eliška dokončila základní školu. Jednou večer, když seděli po večeři, začal děda:

Naše Eliška je tak šikovná, bylo by fajn, kdyby mohla ještě studovat.

Máš pravdu, přidala se babička. Bez školy už dneska nejde nic.

Vysypali doma poslední úspory a poslali Elišku studovat do Brna. Eliška vystudovala ekonomku a ještě s vyznamenáním! Ale velkoměsto jí vůbec nesedlo, táhlo ji to zpět na vesnici za babičkou a dědou, kteří byli štěstím bez sebe. Aspoň v důchodu nebudou sami.

Eliška se rozhodla, že vesnici pomůže růst založila hospodářství, získala úvěr, koupila pole, najala lidi. Postupně postavila farmu, pořídila krávy. Ale lidí měla pořád málo, tak dala inzerát do novin: Dobrá mzda, bydlení zajištěno.

Jednoho dne u brány stál takový zarostlý, zanedbaný chlap. Bylo na něm vidět, že život mu dal zabrat. Přišel rovnou za Eliškou a tichým hlasem řekl, že je její tatínek.

Nic po Elišce nechtěl, což sám dobře věděl, že po dvaceti letech nemá právo. Prosil jen o jedno ať může být poblíž své dcery. Zůstal sám a doufal, že ji třeba ještě v něčem pomůže. Elišce trvalo několik měsíců, než dokázala tátu odpustit. Teď spolu žijí na statku a on jí všude pomáhá, bojí se totiž, že zase zůstane sám.

Co myslíš, udělala Eliška dobře, že tátu nakonec přijala zpět?

Rate article
Add a comment