Je mi 21 let. Před pěti lety si máma přivedla domů svého druhého manžela. Od první chvíle mi nebyl sympatický. Pracoval jako uklízeč. Stál ve dveřích s dvěma kufry a hned začal rozdávat pokyny a povyšovat se nade mnou. Odpudivý chlap. Nechápu, co na něm mamka viděla. Má směšný plat a ještě platí alimenty své bývalé ženě. Nikdy jsem si s ním nesedla. Nejprve jsem mlčela, později jsme už začali mít hádky. Po maturitě jsem se dostala na lékařskou fakultu na státní rozpočet.
Od dětství jsem snila o tom, stát se doktorkou. Snažím se poctivě učit, přestože studium medicíny není vůbec lehké. Dostala jsem dokonce stipendium. Asi před půl rokem mi ten chlap začal vyčítat, že jim žiju na krku: Jsi dospělá, ale pořád se necháváš živit mámou, my tě krmíme, oblékáme, obouváme; víš, já ve tvém věku už dávno pracoval. Vyčítal mi, že nepřináším domů peníze. Podle něj bych si měla najít práci a pomáhat jim, protože peníze nestačí. Nejhorší bylo, že máma mu přitakávala, tvrdila, že má pravdu, a snažila se mě převychovat.
Řekla mi: Mohla by sis najít aspoň brigádu, je to pro nás těžké, nejsme z ocele. Před dvěma dny večer ten chlap řekl, že velké děti by už měli bydlet sami. Nechápavě jsem se podívala na mámu. Mlčela znamenalo to, že s ním souhlasí.
Odešla jsem do svého pokoje. Druhý den ráno za mnou máma přišla: Je to pro mě moc složité, stojím před volbou. Jen se s tebou hádám, nedokážeš držet jazyk za zuby. Chci už konečně žít v klidu. On má pravdu jsi dospělá, měla bys bydlet sama. Máš měsíc na to, abys našla nové bydlení a odešla. Byla jsem v šoku. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě máma bude chtít zbavit. Nikdy jí to neodpustím.