Můj strýc přijel na návštěvu a tvrdil, že má také nárok na dědictví.

Dobré zprávy

Před půl rokem zasáhlo naši rodinu velké neštěstí: zemřel můj otec. A přesně po šesti měsících přijel na návštěvu otcův bratr, strýc Jaroslav. Přijížděl jen málokdy, ani s tátou nikdy nebyl moc v kontaktu. Nehádl se s ním, jen si nikdy nebyli blízcí. Vztah mezi nimi byl vždy chladný, každý žil svůj život.

Jaká byla cesta? zeptala jsem se. A proč mi tykáš? Vždyť jsem tvůj oblíbený strýc! řekl Jaroslav s úsměvem, jako by opravdu byl ten nejoblíbenější v rodině.

Strýc nám nedal vědět, že plánuje přijet, takže jsme se vůbec nepřipravili. Od pohřbu jsme spolu nemluvili, neozval se ani jednou. A teď najednou stojí ve dveřích.

Sedli jsme si ke stolu na čaj a strýc s klidem začal: Jak rozdělíme dědictví? Mezi nás tři? Nebude nikdo další? Jaké dědictví? maminka se překvapeně probrala.

Dědictví skutečně bylo. Vlastnili jsme pěkný byt v centru Prahy, velký a útulný dům na venkově a dvě auta. Mamka mě přemlouvala, abychom prodali dům a koupili mi garsonku v Olomouci, kde studuju. Ale zatím jsme nijak nespěchali rozhodli jsme se počkat.

Jaké dědictví? No přece všechno, co po bráchovi zůstalo, odvětil Jaroslav. Kdyby tu nebyla Eva a já, dostal bys všechno. Takže nemáš nárok na nic! Ale já jsem přece jeho bratr! Mám právo na dědictví! Nemáš! Zákon je na naší straně! A co kdybychom to udělali podle svědomí?

Jaroslav je chytrý moc dobře ví, že podle zákona nemá žádný nárok, tak zkoušel hrát na svědomí. Ale my jsme v tom neviděli logiku, nikdy si s tátou nebyli blízcí, takže neměl k jeho majetku žádný vztah.

Když otec začal být nemocný, jasně nám řekl, že vše, co máme, má zůstat jen mně a mamince. Nikomu jinému. Sdílet majetek nesouhlasil.

A podle svědomí, Jaroslave, také ne! To víš moc dobře! Nikdy jsi k bratrovi neměl blízko! Tak to chodí! Jak v špatném filmu chlap se ožení a jeho žena si vezme všechno, ostatní nedostanou nic: rodiče, sourozenci, děti, neteře a synovci!

Strýc začal hrát na city. Tlačil na nás, abychom souhlasili s rozdělením majetku na tři části. Nashledanou! Nebudeme se o tom s tebou bavit! řekla maminka rázně.

Po jeho odchodu jsme s mámou zamkli venkovský dům a vrátili se do bytu v Praze. Znali jsme Jaroslava dobře věděli jsme, že se jen tak nevzdá, a čeká nás soud. V sázce byla pořádná suma: třetina luxusního domu, třetina krásného bytu v centru a třetina dvou aut. To už jsou peníze klidně několik millionů korun.

Strýc se nakonec opravdu obrátil na soud. Doufá, že vyhraje. Ale zákon je na naší straně. Na co vlastně sází?

Rate article
Add a comment