Moje vlastní maminka se snaží vystěhovat mě a mou rodinu ze svého bytu v Praze. Jak nám to vůbec může udělat?

Dobré zprávy

V poslední době jsme se s mámou pořádně pohádali. Žijeme spolu v jednom bytě v Praze a ona se mě už několik let snaží dostat pryč. Samozřejmě jí to nejde, protože jsem tam přihlášený trvalým pobytem. Slyšel jsem už tolik různých výmluv a důvodů, proč bych měl odejít, že už ani nevím, co si o tom myslet. Přitom jsem vždycky chtěl udržet dobré vztahy s rodinou.

Možná si taky myslíte, že ve třiceti letech bydlet s mámou není úplně normální. Souhlasím, jenže když jsem si bral Elišku, prostě jsme neměli jinou možnost. Potom přišli na svět naši kluci, a nějak nebyl čas ani peníze na vlastní bydlení.

Často nám peníze dost chybí. Moje výplata není velká a manželka pracuje z domova, ale zakázek nemá vždycky dost. Někdy nemá práci i celé týdny a její příjem je na tom závislý. Sotva si můžeme dovolit splácet půjčku na auto, ale opravdu jsme ho potřebovali. Máma z toho není nadšená.

Proto pořád ještě bydlíme u mámy. Popravdě, sdílené výdaje za energie a jídlo jsou jednodušší, a navíc můžu kluky kdykoliv nechat u mámy, což je moc výhodné. Jenže poslední dva roky máma nepřestává naznačovat, že bychom měli koupit vlastní byt a odstěhovat se.

Jenomže kde na to vzít peníze? Nejprve byla celkem klidná, vysvětloval jsem jí, že zatím nemáme tu možnost, ale postupně šetříme. Časem to začalo být neúnosné, hádáme se kvůli tomu skoro pořád.

Můj manžel se do toho nechce plést, nechce si dělat problémy s tchyní, což chápu, i když mi jeho podpora často chybí.

Co s tím může dělat? Jediné řešení je koupit byt, ale dokud nesplatíme auto, je to nereálné.

Vím, že máma chce mít v důchodu klid, ale to přece není důvod, aby nás vyhodila z bytu. Navíc už jsem tolikrát slyšel, že nám chce byt po smrti přenechat, tak proč bych měl vlastně hledat něco jiného?

Nedávno jsme kvůli tomu měli opravdu velkou hádku a teď spolu vůbec nemluvíme. Stalo se totiž, že teta zemřela a odkázala mámě malý byt.

Myslel jsem, že je to dobrá zpráva. Máma by se mohla odstěhovat do menšího bytu a konečně mít svůj klid.

Ale máma nejenže odmítla svůj byt opustit, dokonce nám ten druhý byt nechce dát. Řekla, že si máme poradit sami.

Je to normální? Jak máme pokračovat ve vzájemném vztahu? Dneska už vím, že v rodině je potřeba otevřeně komunikovat, i když to někdy bolí. Nedá se všechno řešit mlčením nebo doufáním, že se věci samy zlepší. Snad se časem naučíme spolu mluvit bez hádek kvůli dětem i kvůli sobě.

Rate article
Add a comment