Tak co, je oddací list přece jen silnější než společné soužití? – Smáli se Nadě chlapi

Hele, představ si pořád ten fórek, jestli je manželský list silnější než když jen spolu bydlíte?
smáli se Mirce chlapi v práci.
Já na třicet let od promoce nepřijdu, pak bych byla akorát v depce.
Ať jdou ti, co chodí každý rok, ti ani nepostřehnou, jak zestárli, křičela Mirka do telefonu, když jí volala jediná kamarádka Jana.
A proč?
Jak vlastně vypadáš, že se tak bojíš ukázat? divila se Jana.
Vždyť jsme se viděly…
co, před pěti lety?
Byla jsi úplně v pohodě.
Že bys tak ztloustla?
Ale ne, vůbec ne, prostě nechci a hotovo.
Nepřemlouvej mě, Jano!
Mirka už chtěla hovor ukončit, doufala, že to Jana pochopí a půjde nabízet sraz zase dál.
Jenže tentokrát se kamarádka držela jak klíště.
Mirko, vždyť už nás moc nezbylo.
Nebo někdo umřel? Mirce přeběhl mráz po zádech.
Už se sice necítila zrovna nejmladší, ale zase ne tak, aby začali její vrstevníci odcházet.
Ale kdepak…
někteří prostě odjeli do zahraničí.
Jinak pamatuješ na Michala Kašpara?
Ten je bohužel po smrti už pětadvacet let, mladý člověk.
Říkala jsem ti to.
Tak neskuhrej.
Přijde skoro celý ročník, čtyři skupiny, ale celkem stejně nás bude jen asi třicet.
A ty jsi syna už taky ženila, ne?
Tak pojď taky trochu mezi lidi!
Jana povídala dál, ale Mirka myslela na Michala Kašpara.
Vždycky měl pod očima kruhy a těžký pohled, kluci se mu posmívali, že je slaboch.
Pravda byla, že Michal měl slabé srdce.
Učil se skvěle, chtěl navrhnout visutý most přes řeku ve svém městě, ale nestihl nic.
Mirku najednou bodla otázka: A co ona stihla?
Zamilovala se do Marka, stavbyvedoucího; chodili spolu od doby, co začala na stavbě po škole.
Marek pendloval mezi Prahou a domovem na Moravě.
Chodili spolu roky, Marek jí před všemi říkal moje žena a vykládal, že soužití bez papíru je pravá láska lidi jsou spolu proto, že chtějí, ne kvůli úřednímu lejstru.
Jenže když Mirka zjistila, že je těhotná, zrovna Marek nepřijel.
A pak se ukázalo, že má tři děti a ženě se přitížilo.
Dlouho se neozýval, pak prý osobní důvody, dokonce bez rozloučení.
Co by po něm mohla chtít?
Tři děti, nemocná manželka to by jí stejně nic dobrého nepřineslo.
Odešla ze stavby, než někdo něco začal tušit.
Postřehla ještě, jak někdo z kluků poznamenal: No vidíš, že to potvrzení od úřadu má přece jen něco do sebe.
Mirce už to bylo jedno, nastoupila do sámošky za rohem, kam ji protlačila znalá sousedka.
Dohodly se, že Mirka bude dělat dvě směny i s dítětem doma.
Matka se nabídla, že bude pomáhat s malým Danem když už Mirka dokázala promarnit takovou příležitost!
Ty jsi mě takhle vychovala! ječela na matku Mirka, když už to poněkolikáté nevydržela.
Tolik jsem do tebe vrazila, že jsi mohla mít aspoň normální život, Mirko!
Vždyť jsem ti platila koleje, školu, všechno a jak jsi mi to vrátila?
Jaké semeno, taková úroda co jsi čekala? vmetla matce do tváře, pak jí to mrzelo.
Zas se objaly, naplakaly, ale čemu to bylo
Takže když jí Jana o pár let později znovu volala kvůli srazu, Mirka odmítla.
Vždyť co by jim tam vyprávěla?
Jak umývá schody v paneláku, vytírá školu a i v mateřince vypomáhá.
Fotoalba práce rodina a ona sotva zaplatí nájem.
Co by jí na to řekli?
Kvůli Danovi by udělala cokoliv; byl její jediná radost.
A potom, když Dan šel do školky, matka oznámila, že jede k sestře na vesnici, že už v Praze nemůže dýchat a potřebuje čistý vzduch.
Za pár let měla Mirka štěstí našla práci ve svém oboru, aspoň na poloviční úvazek.
Danda byl v první třídě, Mirka stíhala i práci, i chodit pro kluka po obědě, a spousta dětí mu záviděla.
Později ji začal uhánět jeden kolega; Mirka to rázně uťala.
Synovi cizí chlap domů prostě nepatřil; tátu mu nedá jen by to zašmodrchala ještě víc.
Nakonec, když už byl Dan skoro dospělý, dostala Mirka plný úvazek, slušný plat a lepší místo jako projektantka.
Ale stejně se nikdy necítila na svém místě.
Oblečení střídmé, vlasy neměla čas barvit po čtyřicítce byla už šedivá.
Přišlo jí, že si štěstí nezaslouží vždyť skoro rozbila cizí rodinu.
Nemůže se parádit a být výrazná co kdyby zas někdo po ní koukal.
Stejně už nevěřila, že by vztah mohl skončit dobře.
Všude kolem rozvedené, vdovci a ona snad není lepší než ony.
Dan byl jejím světlým bodem a k úžasu všech vyrůstal v děkovného kluka.
Na venkově u babičky Ireny a tety Lenky pomáhal házel uhlí, sázel brambory, plel a zaléval, na podzim tahal košíky a dělal se zavařeninama.
Od mala byl silný, štípal dříví a babička později Mirce povídávala, že mít takového vnuka je požehnání.
No a teď co by Mirka dělala v kavárně na srazu po třiceti letech?
Ty myšlenky jí proběhly hlavou rychlostí blesku.
A v tu chvíli slyšela, jak Jana naléhavě opakuje: Mirko, pamatuj si kavárna naproti koleji, příští pátek o třetí.
Přijď, ať mám s kým povídat!
Najednou se Janě začal třást hlas a Mirka, ani neví proč, kývla:
Jo přijdu.
Položila mobil a už litovala, že slíbila, co nechtěla.
Už chtěla Janě volat zpátky, že se spletla.
Ale pořád obsazeno.
A Mirce bylo najednou zvláštně
Večer vytáhla ze skříně modré šaty, co jí Dan koupil na jeho svatbu.
Tenkrát ji Danda s Natálkou přemlouvali, až ji protáhli obchodním centrem, nevěsta ji honila po kabinkách, až tahle modrá Mirce fakt sedla.
Vybrali k nim i boty Natálka pak Mirku vzala i ke kadeřnici, kde jí upravili vlasy a lehce je natónovali.
To už je rok.
Dan s Natálkou bydlí sami a jsou šťastní.
Mirce zase vyrašily šediny, pro koho by se vůbec zkrášlovala je jí trapně cokoliv na sobě měnit.
Přece jen si vlasy upravila, šaty oblékla a rty lehce natřela rtěnkou ale pak to stejně setřela ubrouskem, připadala si moc vyzývavá.
V kavárně bylo hlučno, lidí dost.
Jana hned Mirku našla, objaly se a Jana povídá: Jé, jsi nádherná, fakt!
Mám radost, že jsi přišla!
Jana sama trochu přibrala, ale spíš jí to slušelo, vypadala mladší.
Seděly spolu, povídaly, až Janu někdo odlákal, a Mirka si jen brousila džus, koukala kolem, hudba hrála Prostě někdo měl štěstí na playlist, protože šly písničky jejich mládí, kdy svět byl ještě plný snů.
Najednou slyší: Smím prosit? Zvedla hlavu a poznala ho hned.
Byl to Aleš Sýkora z paralelky.
Ve třetím ročníku se ženil a Mirka toho litovala ten kluk se jí tehdy hrozně líbil.
Mirko, jsi fakt krásná.
Nikdy jsem nebyl na srazu a nikoho tu nepoznávám, jen tebe ano!
Aleš jí podal ruku, Mirka se nezdráhala, vstala a šla si s ním zatančit Jana na ni koukala překvapeně a usmívala se.
Tancovali jeden pomalý za druhým a celou dobu mlčeli.
Nakonec Aleš nesměle řekl:
Mirko, můžu tě doprovodit?
Upřímně jsem dávno rozvedený, ale jestli na tebe čeká doma chlap, tak tě jen doprovodím, je pozdě
Aleš ji skutečně doprovodil, ale druhý den se zase sešli.
A od té doby byli pořád spolu.
Šaty i boty na svatbu jí vybírala Natálka.
Ta už byla pěkně kulaťoučká, Mirka se měla stát babičkou a bylo jí trapné, že v tomhle věku je nevěsta.
Tehdy Mirka konečně dovolila sama sobě být šťastná.
A Natálka jí pošeptala: Paní Mirko, vy jste strašně hezká!
My s Danem vám to moc přejeme štěstí je pro všechny a v každém věku!
A Mirka, když seděla za svatební tabulí po boku Aleše, si najednou řekla: Možná teď už fakt smím.
Mirka si odpustila a dovolila si být šťastná.
Co bys na to řekl ty?
Líbí se ti takový příběh?
Dej vědět, jestli tě taky chytl za srdce.

Rate article
Add a comment