Jednoho dne, když Lukáš odpočíval na své posteli, si všiml, že jeho plyšový leopard zmizel. Probudil se ve chvatu a pečlivě prohledal celý dům v naději, že ho najde. Ani důkladné pátrání ale nepřineslo výsledky, a tak Lukáš smutně usoudil, že jeho nejvěrnější přítel si snad bez něj vyrazil někam za město.
Týdny oplakával ztrátu svého chlupatého společníka, až jednoho dne zasáhl osud Lukáš objevil leoparda schovaného v temném koutě své skříně! Shledání mezi Lukášem a jeho oblíbenou hračkou bylo dojemné; okamžitě se zase ponořili do svých známých her, jako by se nikdy neoddělili.
Lukáš pojmenoval plyšového leoparda Ota a nyní ho bere všude s sebou.
Alžběta pravděpodobně naráží na šikovné ruce své babičky, když říká: opravila mu ho.
Lukášova babička opravila jeho plyšovou hračku tak pečlivě a jemně, že vypadala ještě krásněji než dřív. Lukáš byl nadšený a s dojetím babičce děkoval za její práci.
Tato vzpomínka ukazuje, jak moc Lukáš babičku miloval a oceňoval, stejně jako důležitost rodinných vztahů.