Vyrůstala jsem u babičky, ale teď moji rodiče rozhodli, že jim musím platit alimenty

Dobré zprávy

Moji rodiče žijí v Českých Budějovicích a já bydlím v Brně.

Neviděli jsme se přes dvacet let. Pracují jako umělci a zpívají ve folklorním souboru, celý jejich život je vlastně jen jedno velké cestování po vystoupeních. Když mi bylo pět, začala jsem bydlet u své babičky. Aby to měla babička trochu jednodušší, musela se přestěhovat k příbuzným do Vysočiny. Ze začátku za námi maminka s tatínkem jezdili dvakrát, někdy i třikrát do roka, ale postupně jejich návštěvy řídly. Nakonec jsem na ně přestala myslet úplně. Naše spojení se přerušilo. Když jsem pak byla na zdravotní škole, vdala jsem se ve třetím ročníku.

Dnes já a manžel vlastníme v Brně zubní ordinaci a vede se nám velmi dobře. Před rokem se najednou z ničeho nic objevili moji rodiče. Začali volat do ordinace, protože ani neměli moje telefonní číslo. Všechny naše hovory se točily kolem jejich stížností na život.

Vyslechla jsem jejich nářky a odpověděla, že si sami zvolili svou cestu už tehdy, kdy mě dali do péče babičky. Občas sice poslali babičce nějakou tu stovku, ale většinou jsme žily z jejího důchodu. Často mi to připomínala a já si to dobře uvědomovala, protože jsme musely s penězi opravdu šetřit.

Ve škole jsem se učila výborně, a tak jsem mohla studovat bez školného. Abych měla na živobytí a mohla si koupit oblečení, pracovala jsem v nemocnici jako noční sestra. Dnes si myslím, že mám svůj vlastní život, a rodiče ten svůj. A ať si s ním dělají, co uznají za vhodné.

Když rodiče pochopili, že jim nepomohu, začali mě strašit tím, že si podají žádost o výživné. Vzhledem k současné náladě ve společnosti však pochybuji, že by jim to k něčemu bylo. Jejich přístup mě nakonec od nich úplně odtrhl. Pokud jsem do té doby ještě občas pochybovala, jestli bych jim přece jen neměla pomoci, teď už mě nezajímá vůbec nic, co se jich týká. Přemýšlím nad tím, zda mám pravdu, nebo jestli rodiče zatracovat nemám.

Život mě naučil, že rodina je důležitá, ale ne za každou cenu. Některé věci se odpustit nedají, ale důležité je nebýt v životě zatrpklý a umět najít v srdci smíření alespoň pro svůj klid.

Rate article
Add a comment