Dotknout se pohledem a zažít štěstí

Dobré zprávy

Kouknout do očí a cítit štěstí

Už devatenáct let žije Agáta v té své vesničce na Šumavě se svojí matkou Janou a babičkou Petruškou, a dál doufá, že jednou přilétá k ní Radek, toho chlapíka, po kterém už dlouho zamířila srdíčko. Usmívá se na vzpomínky na sousedova chlapce, který je o pět let starší, a říká si:

Bylo by fajn, kdyby Radek najednou připlul k nám na zemědělský statek. Ale bohužel jeho babička zemřela před třemi lety, i když jsem se o ni starala

Po deváté třídě se Agáta nastěhovala do okresního zdravotnického střediska a po absolvování Střední zdravotnické školy pracuje jako zdravotní sestra v místní lékařce. Často se ptá:

Co je to ženské štěstí? Existuje vůbec? Žijeme trojice v čistě ženské rodině a nevím, co má mamka za štěstí. Myslím, že ani ona neví, co je to radost. Protože vyprávěla, jak můj otec, kterého jsem vůbec neviděla, když zjistil, že je těhotná, rychle zmizel. Nebo jak moje babička Petruška, skvělá a dobrosrdečná, vychovávala dvě dcery sama, protože brzy pošvihla manžela.

Agáta ošetřuje sousedy, ačkoliv je ještě mladá, ale snaží se, snadno připíjí injekce, měří tlak, je milá a vstřícná k pacientům a oni ji respektují, protože je jedna z nás, vesnická. Od dětství chtěla být medicínkou. Vyrůstala jako malá doktorka, léčila kočky i pejsky, kamarádkám kroutila kolena zeleným krémem a i sama si uměla ošetřit drobné škrábance.

Dnes se po práci vracela z lékařky zamyšlená, když si opět vybavila Radka.

Proč na něj pořád myslím kárala se Agáta možná už je vdaný, má už hromadu dětí a nikdy se nedozví, že jsem ho milovala od patnácti let.

Naposledy přijel na pohřeb své babičky, ale moc si spolu nepopovídali. Byl s matkou, která také vypadala slabě a opírala se o jeho ruku.

Zima už si svoje podřídla, Nový rok jsme už přivítali, únor se blíží ke konci. Matka Agáty pracuje jako pošťák, babička vždy doma peče chutné koláče, šoupá knedlíky a buchty.

Když sjela k vlastní chalupě, zamířila zrakem k sousedovu domu, ke kterému kdysi dostala klíč od babičky Petrušky, když jí pomáhala v posledních dnech. Po silných sněhových bouřích Agáta často odklízel cestu k sousedovi, doufajíc, že přijetí Radka přinese radost, ale

Ahoj, babi, kde je máma? Už měla být doma zeptala se vnučka.

Přijela, ale šla navštívit Marii, svou kamarádku, která onemocněla. Za chvíli přijde, medicínku jí donesu. A pojď ke stolu, najím tě. Snad se už zahřála s námi starými odpověděla babička Petruška s láskyplným úsměvem.

Jo, babi, už jsem hladová, venku mrzne, jaro už se zdrželo a zima se nechce vzdát zasmála se Agáta nic, jaro přijde, zahání zimu, rychle si sbalí kufry a uletí do chladnějších krajin, já miluju jaro.

Agáta zamířila do své malinké místnosti, lehla si na postel a znovu si představila Radka. Jednou mu pomáhal se svým dědečkem Svatoplukem opravovat střechu, tehdy mu bylo sedmnáct, přišel na letní prázdniny. Špatně se otočil a málem spadl ze střechy, ale dědeček ho chytil za ruku. Přitom si přišel na vyčnívající hřebík a poranil nohu. Agáta to viděla ze svého dvorku, rychle popadla obvaz a zelený krém. Přiletěla do sousedova dvora, kde Radek držel ruku za koleno a jeho babička pohrabávala po boku a vzdychala.

Bolí tě, Radku, hned ti ošetřím a přebaluju, ukaž, co máš řekla dívka, a on se na ni podíval překvapeně.

Taky jsem měl doktorku zamrkal a zamrkl s obavami.

Neříkej tak, babička vždy všechno léčí, jako pravá sestra poznamenala jeho babička.

Agáta prohlédla ránu a řekla:

Nic vážného, rýma není hluboká, hned to spravím a při ošetřování se ptala: Není ti bolest?

V jejích modrých očích byl taký soucit, že by se i sama rozplakala nad jeho smutkem, a když uviděl její oči, usmál se.

Neboj, vůbec to nebolelo a trpělivě čekal, až mu přebaluje nohu tehdy mu bylo asi dvanáct.

Když Radek přišel z armády a spatřil matku, vyděsil se. Byla bledá, rty suché. Nemohl zadržet slzy, seděl vedle ní. Matka plakala radostí, že má syna zpátky, a už se nicho nebála.

Díky Bohu, synku, vrátil ses, teď klidně mohu odejít.

Mami, nechci slyšet takové řeči, slibuju, že ti budu pomoct ve všem odpověděl Radek.

Byl opravdu dobrý syn. Pomáhal matce, dával injekce, masíroval nohy, protože matka měla slabé srdce. Našel si práci a měl sen postavit matku na vlastní nohy, a šel mu to. Po čase se matka rozveselila, dělala domácí práce. A hlavně často vzpomínala na rodinný dům v obci.

Ach, synku, jak by bylo fajn žít na venkově. Nepřepadat ze čtvrtého patra, jen postavit židli na verandu a užívat si čistý vzduch. Založit slepičky

Rozhodl se jet na vesnici a připravil se na sobotu. Radek věděl, že jet v zimě do opuštěného domu je hloupost, ale slíbil matce, že během víkendu přijetí a prozkoumá situaci. Matčina oči zazářily, radostně se usmávala. Rozhodl se, že už nebudu táhnout a vyrazil v sobotu. I když si myslel, že matčino přání je jen iluze, že tam žít nejde, musel to zkusit.

Když vystoupil z autobusu, překvapila ho široce vyklizená cesta traktorovým šlápnutím, vedoucí rovně k babiččinu domu. A tady byl dům, kde kdysi chodívali po celý rok a nechtělo se odejít.

Asi se budu muset brodit kolenem v sněhu pomyslel si a hned se zamyslel.

Úzká cesta byla odklizená až k bráně a dál k verandi, kde byly tři schůlky rovně tak očištěné, a na verandě stál starý koště.

Zajímalo by mě, kdo tu čistí cestu, nebo možná už někdo nastěhoval dům.

Okna byla zavřená lehkými záclonami, které si babička sama ušila na staré šicím stroji. Ráda koukala z okna a nikdy je nezáclonovala. Radek vystoupil na verandu, vytáhl klíč z kapsy a odemkl zámek. V tom uslyšel za sebou veselý dívčí hlas:

Ahoj, dlouho ses neukázal, čekala jsem tě, cítila jsem, že jednou přijdeš.

Radek se zachvěl překvapením a otočil se, skoro spadl z verandy. Přede ním stála krásná štíhlá dívka v kožešinové bundě a bílém čepici, oči modré jako nebe. Na tvářích jí červenala slast, usmívala se.

Není tomu tak, že si na mě nevybavíš? Jsem vnučka babičky Petrušky tak si vzpomeň.

Vzpomněl si na tu dívku, co mu léčila nohu a nikomu nedovolila se k němu přiblížit. Oči krásné, ale jméno mu unikalo.

Já jsem Agáta, nepoznala jsi mě?

Agáto, jasně, Agáto jak bych mohl zapomenout! vřele se rozesmál Radek. Pamatuju, že jsi mi nohu léčila tehdy jsi byla menší, měla jsi copky až po ramena a vypadala jsi jako malá princezna.

Tak si mě pamatuješ?

Na tváři dívky se rozprostřel šťastný úsměv, a Radek se na ni díval a nemohl odhlédnout, také se usmíval.

Já jsem tu občas odklízela sníh, čekala jsem tě, mám ti spoustu historek. Pojďme k nám, podám ti čaj, moje mamka a babička budou potěšeny. Pak spolu půjdeme do domu, stihneš ještě

Radek seděl v Agátině domku a pil čaj s třešňovým džemem, pozorně naslouchal. Babička s mamkou se po radostném setkání stáhly do pokoje.

Tvoje babička poslední dobou hodně onemocněla, a nechtěla jsem vás rozčilovat s mamkou. Já jsem ji navštěvovala, pečovala, krmila. Od dětství jsem chtěla být medicínkou, a teď jsem zde zdravotní sestra.

Skvěle si pamatuju, jak jsi mi léčila nohu smál se Radek vůbec to vypadalo vážně. Zvládla jsi to tak, že po tom nezůstala ani jizva.

No jo, nebuď tak vtipný mávala rukou prostě jsem se o tebe moc starala, vždycky jsem do tebe byla zamilovaná Oops, zakrvořila se a zakryla si ústa, nečekala, že to vyjde ven.

Radek byl opravdu překvapený.

Jo, tehdy jsi byla vysoká holka, ale respektoval jsem tě, když jsem tě viděl, jak mě vážně léčíš řekl Radek a záměrně zakryl dívku, protože prakticky přiznala své city.

Agáta se zachovala a podala mu klíč od domu jeho babičky.

Tady, babička ti ho předala, když už ležela, a já ho mám. Vždy říkala, že přece přijdeš, možná i zůstaneš zčervenala a sklopila oči.

Klíč může zůstat u tebe odpověděl Radek. Ale pojďme do domu.

Vešli dovnitř a Radek byl udiven. Doma byl pořádek a čistota, jako by babička právě odešla, a on chápal, komu to patří a vděčně se díval na Agátu.

Agáto, musím jet domů, slibuju, že se sem vrátím. Přijedu s mamkou, potřebuje ten čerstvý vzduch. Dům vylepím, a ty mě čekej. Určitě se vrátím. Tvé zářivé oči mě nepochybně nepustí usmíval se, a její srdíčko poskakovalo radostí.

Radek si uvědomil, že chce sem zase přijít, dotknout se pohledu a pocítit štěstí, a pomalu pochopil, že bez té dívky by už neměl život.

Jaké štěstí, že Agáta nevyšla za muže, jaké štěstí, že jsem sem přiletěl pomyslel si, když Agáta posílala ho na autobus, chtěl se smát a zpívat.

Když nastoupil do autobusu, zahlásil:

A babička měla pravdu, že se sem vrátím a nikdy tě nepustím.

Agáta se vracela domů s úsměvem, konečně věděla, co je ženské štěstí.

Rate article
Add a comment