S příchodem jara rodiče začali uvažovat o prodeji své chalupy. Už byli v letech a zdraví jim moc nesloužilo, takže starat se o zahradu bylo čím dál těžší. Dcera měla už vlastní děti, práci a na pomoc na chalupě neměla čas. Důchodci nad tím dlouho přemýšleli, ale nakonec došli k rozhodnutí, že chalupu prodají.
Starší dcera si oddechla; už se nemusela trápit výčitkami, že rodičům nestíhá pomáhat. Dostat se do chalupy bylo daleko, navíc víkendy byly krátké, na práci na záhoně nezbýval čas ani síly. Jednou už řekla rodičům, ať chalupu prodají a místo toho si koupí menší pozemek někde poblíž, kde by mohla posedět, udělat si piknik, přečíst si knížku. Odpočinková zóna místo nekonečného plevelení. Jenže pro rodiče byla chalupa hlavně zásobárnou domácích kompotů a marmelád.
Víkendy pro Petru a jejího manžela doslova prolétávaly. Oba pracovali, manžel měl dokonce práci, kde ho mohli i o víkendu povolat, když bylo potřeba. Bylo jasné, že chalupa znamenala víc starostí než klidu. Po návratu z víkendu na chalupě by klidně potřebovali ještě dva dny volna navíc.
Petra byla rozhodnutím rodičů spokojená. Chalupa se prodala, všechno proběhlo v klidu. Několik let pak rodina žila bez chalupy. Ale po čase Petru přece jen začalo něco chybět. Představa vlastního místa, kde by si mohla odpočinout s dětmi a manželem, ji dál lákala. A tak manžel přišel s návrhem, že koupí menší zahrádku blízko města.
Práce už měla pravidelný režim, takže o víkendu mohli jezdit na venkov a dýchat čerstvý vzduch. I dětem by to prospělo. Rozhodli se, že nebudou nic moc sázet, maximálně pár stromků a keřů s ovocem, ať mají děti do školy vitamíny. Rodičům hned oznámili, že nová zahrádka bude jen na odpočinek: žádné zelinářství a nekonečné pletí. Všem se ten nápad líbil. Ještě zbývalo najít vhodný pozemek.
Prohlédli si spoustu nabídek, až konečně narazili na ideální místo: slušný domek, už vzrostlé stromy a keře. Prodával to starší pán, pan Malý. Manželka mu už před časem zemřela a o zahradu už nezvládal pečovat. Proto se pozemku zbavoval.
Všechno převedli, papíry podepsány. Petra byla šťastná; splnila se jí dávná představa. Domek byl obyvatelný, opravy mohly počkat. Rozhodli se, že přes léto začnou s osvětlením a lehkou úpravou. Celou dovolenou strávili na zahrádce.
První týden proběhl v pohodě. A pak je začal navštěvovat pan Malý, bývalý majitel. Předem řekl, že si přijde pro zbytek věcí. Nikdo nebyl proti. Jenže pak začal remcat. Nejdřív jsme museli vysvětlovat, proč jsme odstranili suchý keř. Pak mu chyběla kalina, která nám překážela.
Pan Malý tvrdil, že jsme se na ničem takovém nedomluvili. Že keř vysadili s ženou před lety a kalina byla prý vždycky potřeba. Pak si všiml, že místo jahodniku je nyní kamení udělali jsme menší skalničkový záhon.
Bývalý majitel obešel celý pozemek a všude něco kritizoval. Nakonec můj manžel ztratil trpělivost. Řekl panu Malému, že pozemek jsme zaplatili, máme smlouvu a sami si rozhodujeme, co kde bude.
Když se na prodejní smlouvě nedomluvili, že starý majitel bude pozemek dál navštěvovat, nikdy bychom do toho nešli. Pan Malý odešel. Ale už druhý den se vrátil s keřem v ruce a chtěl ho zasadit místo té kaliny.
Manžel se ptal, co to má znamenat. Nakonec nabídl, že když chce, ať nám vrátí peníze a zůstane si tam. Starý pán to odmítl, ale stejně tam ten svůj keř zasadil. Pak šla kolem sousedka a divila se, proč tu pan Malý zase pobíhá. Sousedka řekla, že máme plné právo nakládat si s pozemkem, jak uznáme za vhodné. Bohužel to starému pánovi vysvětlit nedokázala.
Později nám sousedka šeptem prozradila, že se pan Malý rozhádal snad se všemi v ulici. Od smrti manželky se začal chovat divně. A že prý u nás klid nebude, starý pán bude chodit dál. Chtěla nás upozornit, ale už nebylo čas. Navrhla za ním zajít s předsedou osadního výboru, aby mu to vyjasnil.
Mezitím stihl pan Malý zasadit keř, zase si odešel a druhý den přišel pro další věci. Něco tam po svém na pozemku udělal, pak zase mlčky odešel.
Ráno jel můj manžel do práce. Pracoval ve stavební firmě, náladu měl dobrou. Vyprávěl kolegům svůj příběh. Ti se smáli, že jsme koupili pozemek s věnem navíc. Ale hned se nabídli, že s tím plotem pomůžou. Dali se do stavby. Pan Malý nebyl několik dní vidět. A když se vrátil, zjistil, že už se na zahradu nedostane.
Nadával, pak se pokusil prolézt, nakonec odešel na osadní výbor. Tam už věděli, že dělá novým majitelům problémy. Nevím, co mu řekli, ale od té doby přišel jen jednou pro poslední krabici svých věcí.