Pamatuji si, jak jednoho dne, dávno, měla Šárka nemilý zážitek v práci. Z ničeho nic po ní přistála letící stroužek jablka. V obchodě to viděli zákazníci, kolegové, vedoucí i ředitelka, všichni byli svědky té zvláštní scénky.
Podle vzhledu bych nikdy neřekla, že je nevhodná, šeptali návštěvníci. Ta paní, která urážku a kus ovoce hodila směrem k Šárce, vypadala na pohled úplně slušně: měla na sobě elegantní kostým, čerstvě upravený účes, pečlivě nalakované nehty. Její boty byly vysoké a lesklé. Co se vlastně stalo? Zaměstnanci obchodu ji naposledy viděli asi před dvěma měsíci, kdy strávila celé odpoledne přes pět hodin vybíráním šatů.
Jste všichni tak líní a nevychovaní? řekla tehdy se značnou nadřazeností. Nikdo se k ní ale nechoval nezdvořile, paní si koupila šaty a odešla. Tím to skončilo. Až do dne, kdy se vrátila a rozhodla se šaty vrátit. Člověk by čekal, že je to kvůli nějaké vadě, ale ona je prostě během dvou měsíců nosila, potom se jí omrzela jejich barva, a přesto zažádala o vrácení peněz dávno po uplynutí všech lhůt. Šárka její žádost slušně odmítla.
Tak mi to vrácení vystavte jako vadný kus, navrhla paní. Omlouvám se, ale to takhle nejde žádná viditelná vada není, pokud chcete, můžeme šaty zaslat k posouzení, odpověděla Šárka. Nemám tolik času. Tak prostě napište, že je to vada, začala paní hovořit zvýšeným hlasem. Rozumím, že souhlasíte s posouzením, ale bez odborného zhodnocení to za vadu označit nemůžeme. Mám letět snad do jiné země za výměnou? Šárka vůbec nechápala, jak do toho zapadá nějaké cestování. O čem to paní vykládala?
Paní pokračovala a postupně přešla ke křičení. Vedoucí obchodu vyšla z kanceláře právě když uslyšela křik. Co se tu děje? zeptala se. Vy jste ředitelka? Nedostanu zpátky peníze! Můžete mi sdělit datum nákupu? Proč jste tak posedlí datem? Šaty jsou vadné, mají skvrnu! Ano, je tam skvrna, ale bez posouzení nemůžeme peníze vrátit. Potřebujeme zjistit, zda tam byla již při koupi…
Nepořádek, samé podvody, přerušila paní ředitelku výkřikem. Šárka znovu promluvila: Omlouvám se, ale šaty jste nosila dva měsíce, ušpinila je a teď je chcete vrátit. Věci nemůžeme rozdávat zadarmo a šaty vyměnit nemůžeme. A právě v tu chvíli letěl na Šárku ten jablečný plátek. Nikdo si popravdě nevšiml, odkud ho paní vzala. Šárka se cítila hluboce ponížená a musela odejít. Paní dál prudce diskutovala s vedoucí i ředitelkou.
Já bych jí vrátila peníze a pustila ji, navrhla vedoucí. Ne, odpověděla ředitelka, která obvykle konflikty zklidňovala, nebudeme tancovat, jak si přeje. Přišla nás obelstít, nenecháme se manipulovat. A zavolala policii.
Dnes už si všichni v obchodě pamatují, jak to tehdy bylo. Takové věci se děly, stály za to se z nich poučit a neztratit důstojnost jak Šárka ukázala.