Jmenuji se Petr. Můžu říct, že mám v životě opravdu štěstí, protože jsem se stal otcem a manželem. Oženil jsem se s Lenkou, do které jsem se zamiloval už na základní škole. Věrně na mě čekala po dobu mé vojenské služby, a jakmile jsem se vrátil, vzali jsme se.
Nejdřív se nám narodil nejstarší syn Honza. O tři roky později nám Lenka porodila druhého syna Martina. Ale vždycky jsem si přál mít dceru. Už když byla Lenka těhotná poprvé, všem jsem říkal, že bych si nejvíc přál holčičku. Každý se divil většinou prý muži sní o synech. Jenže moje přání bylo jiné. Lenka ale přivedla na svět syna. A za další tři roky znovu.
S Lenkou jsme měli krásné manželství, kluci rostli jako z vody. A pak mi jednoho dne Lenka sdělila nečekanou zprávu: byla opět těhotná. Upřímně jsem byl v šoku, třetí dítě jsme neplánovali, ale přesto mě ta zpráva moc potěšila.
Tak, potřetí to už zaručeně bude holka! smála se Lenka a já jí odpověděl, že teď už to fakt musí vyjít.
Moje máma i maminka Lenky byly přesvědčené už podle bříška, že to bude děvčátko, a i podle ultrazvuku to vypadalo na holčičku. Celá rodina čekala malou princeznu. Kluci už dokonce vybrali jméno pro sestřičku.
Když přišel čas, odvezl jsem Lenku do porodnice na Vinohradech. Tu noc jsem oka nezamhouřil, pořád jsem myslel na to, jak to zvládá a jestli už máme tu vytouženou dceru. Ráno jsem volal do porodnice a řekli mi, že se nám narodil syn, tři kila dvě stě, padesát čtyři centimetrů.
Nemohl jsem tomu uvěřit, myslel jsem, že se spletli. Vždyť jsme přece měli mít holčičku! Ale chyba v tom nebyla. Opravdu jsme měli třetího syna. Ani Lenka, ani já, ani nikdo z rodiny jsme to nečekali. Jak se jen mohl pan doktor s ultrazvukem splést?
Když jsem volal Lence, zeptal jsem se:
Nebyla jsi mi náhodou nevěrná třeba se sousedem?
Prosím tě, co to meleš? To jsi úplně zbláznil? Lenka se urazila a zavěsila.
Nakonec byla propuštěná z porodnice. Jel jsem pro ni a pro našeho malého domů. Rozbalila zavinovačku. Podíval jsem se na to naše malinké miminko, které potřebovalo tolik péče a lásky, a v tu chvíli jsem si zamiloval svého třetího syna.
Čtyři a půl roku uplynulo jako voda. Malého, kterému jsme začali říkat Davídek, jsem už naučil jezdit na odrážedle. Nepodobal se mi ani trochu měl něco po Lence, ale starší kluci Honza a Martin byli mými kopiemi.
Jednoho dne jsem náhodou zaslechl na chodbě, jak babičky drbaly:
Hele, toho Davídka ses podívala? Přijde ti, že by byl Petrův? Není spíš po tom Karlovi odnaproti?
Zamrzelo mě to. Večer jsem se Lence zeptal:
Lenko, kdo je opravdu Davidův táta?
Už zase s tím začínáš? Jak mě můžeš podezírat z nevěry? Vždyť je to blbost!
Jen to chci vědět. Vždyť ti Karel jednou vezl z práce!
Ano, vezl! Byla jsem už těhotná, zle mi bylo a tahala jsem dvě tašky. Jen mě svezl to je snad trestné?
Ne, ale stejně Davídek vůbec není po mně!
Pohádali jsme se hodně. Lenka byla opravdu naštvaná. Rozhodl jsem se tedy pro DNA test. Lenka zpočátku odmítla, ale o dva týdny později změnila názor a řekla, že po tom rozboru se se mnou stejně rozvede. V tu chvíli jsem myslel, že je jen uražená přesto jsme se nakonec objednali na test.
Jednoho dne jdu vynést odpadky a potkávám Karla. Už mu bylo přes třicet pět, dodnes byl sám. Prohlížel jsem si ho, jestli náhodou nemá David něco společného s Karlem ale ani on mu nebyl podobný.
Vrátil jsem se domů, seděl v kuchyni zamyšlený. Davídek za mnou přiběhl, skočil mi na klín, objal mě a začal povídat svoje historky. Najednou mi bylo u srdce krásně a přišla mi směšná celá ta nejistota copak potřebuji nějaký test? To je přece můj syn a cítím to v kostech. Vzal jsem ho do náruče a šel za Lenkou do ložnice.
Žádné testy dělat nebudeme!
Jak to, že ne? urazila se Lenka. Už jsem se s tím smířila, abys měl jistotu, že ti nejsem nevěrná!
Celý další týden jsem ji prosil za odpuštění, že jsem ji tak podezíral. Nakonec mi odpustila. Děti nám vyrostly. Nejstarší syn se oženil, jeho žena čekala miminko, narodila se nám i vnučka. Já s Lenkou jsme se stali prarodiči.
Byl jsem neskutečně šťastný konečně máme v rodině holčičku, kterou budu moct rozmazlovat. Vím jistě, že ji budu milovat úplně stejně, jako miluji všechny své tři syny. A poučil jsem se: rodina je o důvěře, ne o genech.