Je mi přes 50 let a věřím, že mohu říci něco jménem českých mužů.

Dobré zprávy

Normální muž by se nikdy nedal dohromady s příliš hubenou ženou, víš proč?

Už víc než půl století na nás padají všelijaká přísná měřítka krásy a posedlost štíhlostí, v posledních letech to u žen vypadá, jako by štíhlost byla podmínkou přežití, skoro jako Terminátor. Ať se ti to líbí nebo ne, musíš se ohnout před společenskými požadavky, jako bys byl pudlík, ne člověk z masa a kostí. Jinak tě v práci nikdo neocení, doma nebude čekat slušný chlap.

Ženy sledují svoji váhu, jako by si ji koupily v klenotnictví, a každé kilo navíc je děsí. Normální krásky, ty s běžnými ženskými tvary, mizí z titulních stran. Ale já a moje kamarádky jsme proti.

Lidi jsou různí někdo má velký nos, jiný malý, někdo je bledý, někdo s rudými tvářemi; zrzky, brunetky i blondýnky mají svoje kouzlo. Ale myslet si, že žena je zajímavější, protože shodila čtyřicet kilo, to už je spíš úchylka. Pro normálního chlapa nejsou takové ženy přitažlivé.

Jistě, nehledáme slečny, které připomínají dvoumetrovou pannu s tvářemi na ramenou. Ale trocha plnosti? To mi přijde jako přednost! Baculky totiž umí výborně vařit.

V lednici mají vždy zásobu jídla, nikdy nebudete hladoví ani nevyprcháte jako pára nad hrncem. Umí si vychutnat dobré jídlo a rády ho sdílí s těmi, které mají rády.

Když je žena trochu kulaťoučká, nebude tě nutit do diet, ani nebude jedovatá jako zmije, co ve snech honí perníkového muže. Nebude ti při každém vaření servírovat jen uvařený kroupy bez špetky masa děkuju, podobý experiment jsem už měl dost na vojně.

Večer můžeš klidně s ní sedět na gauči, dát si pizzu a koukat na nějaký český film do noci, protože spánek často uteče. A zmrzlina? Samozřejmě! Nejlepší ale je, že se baculka nebude považovat za nějakou superhvězdu, takže se nemusíš zvlášť předvádět; bude si vážit prostě jen toho, že jsi s ní. Ale ty hubené sleďové, ti mají se vším pořád problém a hrají divadýlko. Proto jsem si vybral ženu krev a mlíko a jsem šťastný.

Všechno se mi to promítlo do zvláštního snu, kdy se město proměnilo v surrealistickou krajinu rozteklých koláčů a veškeré rozhovory pachtily mezi švestkovými knedlíky, zatímco jsme se procházeli uličkami Prahy, kde na vitrinách visely místo šperků váhy, a nikdo se tím nepozastavoval. Bylo to vtipné a podivné, ale měl jsem pocit, že tomu rozumím.

Rate article
Add a comment