Měli mít své vlastní miminko, a tak už nepotřebovali dítě z dětského domova

Dobré zprávy

Lukáš seděl v koutě a brečel jak želva. Nechápal, co provedl. Proč ho máma s tátou opustili a odvezli do dětského domova? Vždyť on je měl přece tak rád a byl vlastně ten nejhodnější kluk široko daleko.

Jeho vlastní maminka ho nechala ještě v porodnici. Pak si ho z děcáku vzala manželská dvojka Ivana a Michal. Nemohli mít vlastní děti, tak sáhli po malém Lukáškovi ze Zbraslavi. Ale Michal k němu nikdy nepřilnul, pořád měl pocit, že to není jeho dítě a nikdy nebude. Zato Ivana si Lukáše rychle zamilovala, objímala ho a starala se o něj jak o vlastního, přesto jí pořád něco bránilo stát se mu opravdu maminkou.

Šel čas, Lukáš rostl a doma je měl skutečně rád. Jednoho dne Ivana zjistila, že je těhotná. Štěstím málem rozbili půlku bytu takovou radost oba měli.

Od té chvíle najednou Lukáš zmizel z jejich radaru. Začal je spíš štvát a všechno jim lezlo na nervy. Michal na něj párkrát zvedl ruku. Lukáše už prostě nechtěli, teď měli vlastní, a to stačilo. Rozhodli se, že ho vrátí zpátky do děcáku. Sepsali prohlášení, šlo to přes soud a nakonec jim rodičovská práva odebrali.

Po soudním jednání Ivana k Lukášovi přišla a oznámila mu, že teď bude bydlet v dětském domově. Lukáš volal maminko, brečel a natahoval ručičky, ale Ivana se otočila a šla pryč. Bylo mu teprve pět let a ti, kterým tak věřil, ho zradili podruhé v životě. První zradila jeho vlastní máma, teď i Ivana a Michal.

Soudkyně, co to celé rozhodovala, to všechno sledovala. Najednou se přitočila k paní z dětského domova a prohlásila, že si Lukáše adoptuje. Prostě to s její paní soudcovskou duší hnulo vidět, jak byl tenhle kluk už dvakrát zklamán. Jmenovala se Kateřina a všechno papírování zvládla vyřídit raz dva. A zanedlouho už šel Lukáš domů se svou novou mámou.

Začala mu hned říkat něžně Lukášku a kluk na své staré rodiče rychle zapomněl a na Kateřinu si velmi zvykl. Léta plynula. Lukáš byl ve škole jednička, na maturitním plese bral zlatý řetízek a zamířil rovnou na medicínu. Když promoval, nabídli mu místo ve špičkové brněnské klinice. A právě tam se jednoho dne objevil muž, kterého ihned poznal byl to Michal, jeho bývalý pěstoun. Vyprávěl Lukášovi, že Ivana zemřela při porodu, dítě stejně nepřežilo a on se z toho složil tak, že se upil málem do bezvědomí. Pak potkal Stanislavu, ta mu pomohla vymotat se z alkoholového kolečka a dokopala ho na léčení.

Tak se ti dva znovu setkali. Lukáš sice byl mladý, ale nezapomněl, jak s ním Michal zametal. Přesto, protože složil Hippokratovu přísahu, se mu postaral o léčbu. Život Michala a Ivanu potrestal dost důkladně. Všichni v Česku přece ví, že na sirotky se nešahá to přináší smůlu. Lukáš se zachoval rozumně: mstít se nešel. Osud už to zařídil sám.

Rate article
Add a comment