Chlapec se probudil kvůli nářku své matky

Chlapec se probudil z nářku své maminky.
Přišel k její posteli:
Mami, bolí tě něco?
Matýsku, prosím, přines mi trochu vody!
Jasně, rozběhl se do kuchyně.
Za chvíli přišel zpátky s plným hrníčkem:
Tady máš, mami, napij se!
Ozvalo se zaklepání na dveře.
Synku, otevři!
Asi přišla babička Nina.
Vešla sousedka, v ruce držela velký hrnek.
Jak se máš, Mařko?
pohladila ji po čele.
Máš vysokou horečku.
Přinesla jsem horké mléko s máslem.
Vzala jsem léky.
Musíš do nemocnice.
Tam ti dají dobrou péči.
Musíš pořádně jíst, a v lednici máš prázdno.
Teto Nino, už jsem všechny peníze utratila za léky, oči nemocné zalily slzy.
Nic nepomáhá
Musíš si lehnout do nemocnice.
A komu nechám Matýska?
A komu ho necháš, když umřeš?
Ještě ti není ani třicet, nemáš muže, ani peníze, pohladila ji po hlavě.
Nebreč!
Teto Nino, co mám dělat?
Zavolám doktora, sousedka vytáhla mobil.
Dovolala se, všechno zjistila.
Řekli: během dne přijdou.
Já půjdu.
Můžeš poslat Matýska za mnou, až dorazí.
Sousedka odešla do předsíně, chlapec šel za ní:
Babičko Nino, maminka neumře?
Nevím.
Musíš poprosit Boha, aby pomohl, jen tvoje maminka v něj nevěří.
Bůh pomůže?
v očích Matýska byla naděje.
Musíš zajít do kostela, zapálit svíčku a poprosit, pak ti pomůže.
Jdu, dej na maminku pozor.
***
Vrací se syn zamyšleně k mamince:
Matýsku, asi máš hlad, a doma nic nemáme.
Přines dva skleničky.
Když je přinesl, maminka do nich nalila mléko:
Napij se!
Vypil, ale měl ještě větší hlad.
Marie to hned poznala.
S námahou vstala, vzala peněženku ze stolu:
Tady máš sto korun.
Jdi koupit dva koláčky a sněz je cestou, já mezitím něco připravím.
Běž!
Doprovodila ho ke dveřím a opřela se o stěnu a zamířila do kuchyně.
V lednici levná rybí konzerva, trocha margarínu, na parapetu dva brambory a jedna cibule.
Musím udělat polévku
Zamotala se jí hlava, vyčerpaně dosedla na stoličku:
Co se to se mnou děje?
Nemám sílu.
Polovina dovolené je pryč, peníze došly.
Pokud nenastoupím do práce, jak připravím Matýska do školy?
Za měsíc jde poprvé do první třídy.
Nemám žádné příbuzné, nikdo nepomůže.
A hlavně ta nemoc.
Měla jsem jít hned na polikliniku.
Teď, když mě hospitalizují, jak zůstane Matýsek sám?
S námahou se zvedla a začala škrábat brambory.
***
Chlapec měl velký hlad, ale jeho myšlenky byly jinde:
Maminka včera vůbec nevstala z postele.
Co když umře?
Teta Nina řekla, že musím požádat Boha o pomoc, zastavil se a vydal se ke kostelu.
***
Už půl roku jsem zpět z války.
Zázrakem jsem přežil.
Už dokážu chodit, i když s holí.
Na četná zranění už nedbám.
Jizvy na tváři?
Teď už je to jedno, vdávat se nikdo nebude, takhle přemýšlel Nikita cestou ke kostelu.
Musím zapálit svíčku za kluky.
Dnes je rok od jejich smrti, a já přežil.
Před dvaceti lety šel do armády.
Teď je civil, ale s pocitem, že nikoho nezajímá.
Důchod je dost vysoký, na pohodlný život stačí, a peníze z kontraktu v bance by vystačily ještě na dvě.
Ale na co to je, když je člověk sám?
U kostela stáli žebráci.
Nikita vytáhl pár dvousetkorunových bankovek, rozdal je a poprosil:
Modlete se za mé zesnulé kamarády Romana a Stana!
Vešel do kostela, koupil svíčky, zapálil je a začal se modlit, jak ho naučil farář:
Pomni, Pane Bože náš
Křižoval se a při modlitbě viděl své kamarády, jako by byli stále živí.
Když dokončil, jen stál a vzpomínal na svůj těžký život.
Malý, hubený kluk stál vedle něj s levnou svíčkou v ruce.
Rozhlížel se, nevěděl, co dál.
Přistoupila k němu starší paní:
Pojď, pomůžu ti!
Zapálila jeho svíčku, postavila ji.
Tak udělej kříž.
ukázala, jak na to.
Řekni Pánu Bohu, proč jsi přišel.
Matýsek dlouho hleděl na obraz, pak přikročil:
Pomoz mi, dědečku Bože!
Maminka je nemocná.
Nemám nikoho jiného.
Udělej, ať se uzdraví.
Maminka nemá peníze na léky.
Brzy půjdu do školy a nemám žádný batoh
Nikita, zaražený, pozoroval chlapce.
Jeho vlastní starosti, ještě před chvílí obrovské, se zmenšily a zmizely v pozadí.
Měl chuť vykřiknout:
Lidi, vážně nikdo nepomohl tomu klukovi, nekoupil mámě léky, a klukovi batoh.
A kluk čekal na zázrak.
Kluku, pojď se mnou!
oslovil ho Nikita.
Kam?
chlapec s obavou pohlédl na dospělého muže s holí.
Zjistíme, jaké tvoje mamka potřebuje léky, a zajdeme do lékárny.
Opravdu?
Bůh mi předal tvou prosbu.
Opravdu?
rozzářil se.
Pojď!
usmál se muž.
Jak se jmenuješ?
Matěj.
Mně říkej strýčku Nikito.
***
Z bytu se ozývaly hlasy mamky a sousedky:
Teto Nino, předepsala mi tolik léků, ale jsou drahé.
Kde vezmu peníze?
Mám jen pět set korun.
Chlapec rozhodně otevřel dveře.
Hlasy utichly.
Sousedka vystrčila hlavu a vyděšeně koukla na cizího muže:
Mařko, podívej!
Ta taky zůstala v šoku.
Mami, jaké léky potřebuješ?
Strýc Nikita a já ti je koupíme v lékárně.
Kdo jste?
překvapeně se zeptala Marie.
Všechno bude dobré, usmál se muž.
Dej nám recepty!
Ale mám jen pět set korun.
S Matějem peníze seženeme, položil muž ruku na chlapcovo rameno.
Mami, dej recepty!
Marie je podala.
Cítila, že tenhle muž s děsivým obličejem má dobrosrdečné srdce.
Marie, víš, co děláš?
vzpamatovala se sousedka, když muž s klukem odešli.
Vůbec ho neznáš.
Teto Nino, myslím, že je dobrý člověk!
Dobře, Mařko, jdu domů!
***
Marie seděla a čekala na syna, který šel se strýcem Nikitou.
Na nemoc skoro zapomněla.
A otevřely se dveře, syn vyběhl první, celý rozzářený:
Mami, koupili jsme ti léky a spoustu sladkostí ke čaji!
Ve dveřích stál muž a také se šťastně usmíval, tak už jeho tvář nevypadala tak děsivě.
Děkuji vám!
lehce se poklonila.
Pojďte dál, posaďte se!
Muž se pokoušel zouvat, moc mu to nešlo, byl očividně nervózní.
Šel do kuchyně.
Sedněte si!
pobídla ho Marie.
Muž sedl, nevěděl, kam si položit hůl.
Dovolte, já vám ji dám sem, abyste na ni dosáhl.
Omlouvám se, nemám moc čím vás pohostit!
Mami, s strýcem Nikitou jsme nakoupili vše, a syn začal vykládat potraviny na stůl.
Ježiši, nemuseli jste, Marie si všimla, že většina je sladké zbytečnosti.
Objevila balíček drahého čaje.
Hned udělám čaj.
Šla zalít čaj.
Dokonce jí připadalo, že se nemoc vzdala, nebo jen nechtěla před mužem působit moc nemocně.
A jako by to vycítil, Nikita se zeptal:
Marie, není vám těžko?
Jste hodně bledá
Nic moc Hned si vezmu léky.
Děkuji!
***
Pili voňavý čaj se sladkostmi a pozorovali Matěje, jak o něčem živě vypráví.
Občas se jejich pohledy míjely.
Všichni tři cítili, že je jim spolu dobře u jednoho stolu.
Ale vše dobré jednou končí.
Děkuji vám!
Nikita vstal, vzal si hůl.
Musím jít, potřebujete se léčit.
Moc vám děkuji!
Marie také vstala.
Nevím, jak vám poděkovat.
Šel do předsíně, matka se synem za ním.
Strýčku Nikito, přijdete zase?
Samozřejmě!
Jak se tvoje mamka uzdraví, půjdeme společně koupit batoh.
***
Muž odešel.
Marie uklidila stůl, umyla nádobí.
Synku, dívej se na televizi, já si lehnu.
Lehla si a usnula hlubokým spánkem.
***
Utekly dva týdny.
Nemoc dávno ustoupila, drahé léky zabraly.
Poslední dny Marie dokonce pracovala, na konci měsíce byl frmol, tak ji zavolali z dovolené.
Byla ráda, dostane zaplaceno.
Už srpen začal, z výplaty musí syna připravit do školy.
Sobotní ráno, jako obvykle vstali, posnídali.
Matěji, obleč se!
Jdeme do obchodu podívat, co potřebuješ do školy.
Už ti dali peníze?
Zatím ne, ale příští sobotu dají.
Půjčila jsem si tisíc korun, koupíme nějaké potraviny cestou zpět.
Chystali se, když zazvonil domovní zvonek.
Kdo je?
ptala se Marie.
Marie, tady Nikita
Chtěl ještě něco říct, ale Marie ihned zmáčkla tlačítko na otevření dveří.
Mami, kdo to je?
zeptal se syn, vycházející z pokoje.
Strýček Nikita!
radost ji nemohla skrýt.
Hurá!
Vešel ve stejných botách, opíral se o hůl, ale jak se změnil!
Luxusní kalhoty i košile ladily s moderním sestřihem.
Strýčku Nikito, čekal jsem vás, vrhl se chlapec k němu.
Slíbil jsem přece, zvedl rozzářené oči.
Dobrý den, Marie!
Dobrý den, Nikito!
Samovolné oslovení na ty potěšilo oba.
Už jste připraveni?
Jdeme!
Kam?
Marie se nevzpamatovala.
Matěj jde do školy.
Nikito, ale já
Matějovi jsem slíbil, a sliby se mají plnit.
***
Marie vždy hledala nejlevnější věci, ať už šla kamkoliv.
Neměla peníze, příbuzné, ani muže.
Kromě jednoho spolužáka z gymnázia, který zmizel.
A teď u ní stojí muž, který s nadšením pozoruje jejího syna.
Kupuje mu vše do školy, nehledí na ceny, jen se ptá na její názor.
Naložení, vracejí se domů taxíkem.
Marie odbíhá do kuchyně.
Marie, zastaví ji Nikita.
Pojď, půjdeme všichni ven!
Najíme se někde spolu.
Mami, pojď!
volá syn.
***
Ten večer Marie nemohla usnout.
V mysli se jí přehrávala dnešní událost.
Viděla jeho oči plné lásky.
A právě teď studený rozum a horké srdce v ní vedly dialog:
Není hezký, je kulhavý, říká rozum.
Je normální, dobrý, a má pro mě lásku, odpovídá srdce.
Je o patnáct let starší než ty.
No a co?
S Matějem je mu jako otec.
Ještě můžeš najít mladého, hezkého.
Nechci hezkého a mladého, už jsem takového měla.
Potřebuji dobrého a spolehlivého.
Vždy jsi snila o jiném manželovi, pokračuje rozum.
Teď sním o takovém!
Tak rychle měníš preference?
Potkala jsem ho.
Miluji ho.
***
Svatba se konala v tom samém kostele, kde se Nikita a Matěj před třemi měsíci poznali.
Nikita s Marií stáli před oltářem, jeho hole už nebylo, a Matěj se díval na obraz svatého, s kterým před třemi měsíci mluvil.
Pak ze srdce řekl:
Děkuji ti, dědečku Bože.

Rate article
Add a comment