Tatínek byl šťastný. Probudila se s blaženým úsměvem na tváři. Cítila, jak vedle ní spí Vít, dýchá j…

Dobré zprávy

Maminka Jitka byla spokojená. Probudila se s úsměvem, který se rozprostřel až po uších. Vedle ní dýchal Václav, lehce se jí přitiskával k hlavě a ona zase odešla s úsměvem. Na líbánky už měla odloženo 120000Kč. Včera to Václavovi ohlásila a půl hodiny mu po poslouchání chválila, jak dobře si vybrala.

Jen pár týdnů předtím ještě pochybovala, zda udělala správný krok. Václav jí představil svou rodinu a ona si všimla, že ty cizince jí moc nepadnou do oka. Rozhodujícím bodem však bylo, že Jitka byla bohatá nevěsta měla starý dědečkový čtyřkolák, který jí po babičce zůstal. Ten společně s Václavem obývali malý byt v Praze.

Jedna z místností byla zamčená. Babiččina komnata. Jitka v ní nechala vše, jak to patřilo: starý komod, houpačkový křeslo, psací stůl a police plné barevných přízí. Po svatbě se ta místnost jistě přestaví, ale zatím zůstává beze změny. Občas tam Jitka večer usedne, zapálí starý lampáš a zamyslí se. Václav tyto její chvíle nepovažuje za romantiku, spíše za náladovost, a jen vrčí, že zbytečně zabírá místo.

V rodině byla Jitka nejstarší. Rodiče rychle zjistili, že ji mohou používat jako chůvu, a brzy přenesli starost o mladší sestru a bratra na její tenké ramena. Pak už jen kritizovali, že nesetřídila, nevyčistila, neoblékla Sestra i bratr si zvykli, že je vždy vinená, a využívali situaci. Když tedy Jitka dokončila školu, sbalila své jednoduché věci a odešla k babičce.

Babička Jitka milovala. Říkala jí malý slavík, nabízela domácí koláče a učila žít po Božím Jitka vyskočila z pod teplé deky a šla do kuchyně připravit tvarohové koláčky k snídani. Brzy, protahujíc se a zírajíc, se do kuchyně vplížil Václav, posadil se ke stolu, nasadil si talíř horkých koláčků a s chutí je namáčel do husté smetany.

Poslyš, Jitko, začal po pátém koláčku, co kdybychom tu svatební dovolenou radši na auto šoupnout? Trochu peněz přidáme, vezmeme si úvěr, dostaneš ho!

Jitka se podívala na Václavovu tvář lesknoucí se od smetany, ale nic neřekla právě se ozvalo zaklapnutí zámku vstupních dveří. Skoro se nevyprala, když se do předhalí valila menší davka: budoucí tchyně Lída, její dcera a osmnáctiletý syn. Vedle nich byly tři kufry a jedna taška.

No, vítejte, nevěsto! Přijměte hosty, pozdravila z prahu Lída. Rozhodli jsme se, že hned po tom, co jsme včera s Václavem mluvili, nic už nebudeme tahat.

Jitka se opět podívala na Václava, který už aktivně tahal kufry ze vstupu a nosil je k babiččině pokoji.

Jitko, otevři dveře, řekl Václav. Místnost ještě uklidit musíme, to křeslo přesuneme na lodžii, přikryjeme plastem, nic se mu nestane, a ostatní nábytek necháme, Vítovi to stačí. Jen ty staré klubíčka vymysli, kam je hodit

Co tím ‘Vítovi to stačí’? A proč mám něco vyhazovat? A odkud Lídě má klíč od bytu? šeptala Jitka téměř neslyšně, postupně chápajíc podstatu ranního rodinného příchodu.

No a co? přidala budoucí tchyně. Jste v pohodě, díky Bohu. Svateb za dva týdny. Auto si koupíte, řekl mi Václav. A máte tu prázdnou místnost? Dokud nejsou děti, Vítovi se tam vejde, a je to jen pár minut od vás.

A co náš bratr? Nenecháme ho tu na čas? Ten starý šrot už dlouho potřebujeme vyhodit, protože plánujeme dětský pokoj, podotkl Václav s úsměvem, který ukazoval jeho mužskou šikovnost.

A už mám auto v oku, přerušila Václavova sestra Světla. Můj známý prodává super auto, vezmeme úvěr a přidáme ho, dovozíme se po moři. Takovou šanci neodmítneme!

Dobře, Jitko, najdi klíče od pokoje, a já vám přinesu koláčky, řekl Václav a odešel do kuchyně.

Jitka vstoupila do pokoje, posadila se na náhodně poskládaný pohovku a pomyslela si Že už nemá snídani, je jasné. Její budoucí rodina brzy sežere vše z lednice i stolu a ona bude po večeru táhnout tašky z obchodu. Navíc bude muset vyškrtnout svatební tajnou zásobu, protože od Václava žádná pomoc nepřijde hned po přestěhování prohlásil, že budou žít z Jitkyho platu, a on si bude spořit na rozšíření bydlení.

Nechceš celý život žít v staré panelákové Chrušovce na okraji města? vysvětlil Václav. Jitka nic neodporovala, hlavně že za půl roku se má svatba konat

A pak přišly další překvapení: Václav už měl klíče od jejího bytu. Domluvili se, že Vítka (malý syn) u nich bude bydlet. Proč by Jitka měla v cizím domě vydržet neznámo dlouho? Poslední kapkou byla ta slavná auto

Jitka už od dětství snila o moři. Rodiče byli dvakrát na pláži, ale ona tam nenavštívila. Rozhodla se, že svatební cesta bude nezapomenutelná: Řecko, dobrý hotel, výlet na Sicílii, starověké chrámy, kyselé řecké víno na terase a pokoj s výhledem na moře

Jitka rozplakala se tiše, jako dítě. V její vzpomínce se objevil obraz babičky, jak sedí v oblíbeném křesle a dívá se na plačící vnučku. Nic, má milá slavíčku, nic Pamatuj, že manželství není nemoc. Jen ho nechte, aby nebyl zkázou! Hledej toho, kdo tě bude milovat. Ten, kdo miluje, se stará. To je ta pravá péče, nehřešš!

Rozhodnutí přišlo rychle. Z kuchyně se ozývaly veselá hlasová šťouchání příbuzných, kteří se nechtěly stát příbuznými. A muže, který se nechtěl stát jejím manželem, také.

Nejprve zavolala do práce a požádala o dvoutýdenní dovolenou dříve. Pak zavolala Marii, kamarádce z vysoké školy, a poprosila ji, aby během její nepřítomnosti hlídala byt, aby příbuzní nic neudělali ve správném hněvu. Marie žila dva domy dál a okamžitě souhlasila.

Neboj se, rychle to zařídím! Podívej se, co vymysleli!

Když si zařídila byt, zavolala do cestovní kanceláře, kde si předchozí den vybírala výlet na svatební cestu. Nabídli jí rychle horkou nabídku. Kufr už byl sbalený. Už dlouho snila o moři, tak nashromáždila vše dopředu, než se svatba konala

Po patnácti minutách už vycházela z bytu, tiše za sebou zavřela dveře a nechala vzkaz: Svatba se ruší. Klíče dejte Marii. Auto si kupete sami. Už nejste moje.

Když míjela letiště, vytáhla neustále vibrující telefon se stovkou zmeškaných hovorů a zuřivými zprávami: Co to sakra děláš?! A vypnula ten přístroj.

Ano! Zbláznila jsem se! zaznělo v Jitčině hlavě něco z dětství. To je přece vtip!

A v hlubinách vzpomínek se jí usmívala babička svýma dobrýma očima.

Rate article
Add a comment