Bylo mi 23 let, když jsem přijela studovat do Států. Byla jsem mladá, naivní a nezralá dívka. První den na univerzitě mě osud potkal s mým tehdejším přítelem, který byl o 10 let starší než já. Byl to Ital – Francesco.
Stál přímo naproti mně u stolu. U stolu sedělo asi dvacet dalších lidí, ale moje oči viděly jen jeho.
Najednou, když se naše oči setkaly, jsem pocítila něco velmi zvláštního… Jako bych se zamilovala! Aniž bych o tom přemýšlela, cítila jsem, že jsem našla někoho, koho jsem celý život postrádala… Bylo to, jako bych ho nedobrovolně všude hledala.
Cítila jsem to pokaždé, když jsme se potkali a naše oči se spojily.
Po nějaké době se ukázalo, že máme společné přátele. Tak jsme se začali vídat a náš vztah začal.
Já se naučila italsky a on bulharsky. Nikdy jsem se necítila tak jako s ním! Když jsme byli spolu, cítila jsem euforii.
Ale po dvou týdnech jsem zjistila, že je ženatý a má dítě… Zhroutil se mi celý svět! Nechtěla jsem pokračovat, ale už jsem ho příliš milovala. Ukázalo se, že mu hrozí rozvod kvůli nevěrné manželce, která byla v té době v Itálii. Začalo to pro mě být finančně velmi náročné a musela jsem se přestěhovat zpátky do Bulharska.
Když jsem se vrátila domů, byla jsem v obrovské depresi! Asi na tři měsíce jsem se zavřela doma a jediné, co jsem dělala, bylo, že jsem s ním mluvila přes Skype. Nechtěla jsem komunikovat s jinými lidmi. Mluvili jsme s ním celé hodiny, každý den. Asi po 3-4 měsících jsem se vrátila do Států a on na mě čekal na letišti. Odvezl mě do bytu,
Připravil mi jídlo, protože se o mě vždycky staral. Zajímal se o to, jestli mám hlad nebo ne, jestli mám kapesné na jídlo… Byl to také můj kata otec.
Ukázalo se, že jeho žena se rozhodla nerozvést se s ním kvůli dítěti.
Po několika měsících mi řekl, že ona i dítě přijdou a že oba nemáme budoucnost. Opět se to na mě všechno sesypalo!
Uplynul rok a já na to nemohla zapomenout.
Seznámila jsem se se svým současným přítelem Ginem (je také Ital, ze stejného města jako Francesco). Po několika letech jsem mu porodila dítě. I s Francescem a Ginem jsme měli společné přátele.
S Francescem jsme si nadále psali. On nebyl spokojený se svým manželstvím a já jsem nebyla spokojená se svým vztahem. Nebylo dne, abych na Francesca nemyslela. Neuplynul den, aby se Francesco na mě nezeptal našeho společného přítele. Zajímalo ho, jak se mám a co dělám.
Několikrát jsme se setkali docela přátelsky a on mi blahopřál k narozeninám – nikdy na to nezapomněl. Ani já jsem nezapomněl na ty jeho.
Devatenáctého ledna jsem si měla Gina vzít, ale odložili jsme to na léto.
Francesco mě vyhledal 21. ledna, aby mi oznámil, že se rozvádí, a tak jsem se rozhodla, že si Gina nevezmu.
Francesco řekl všem našim společným přátelům a své rodině, že jsme se k sobě vrátili.
Ginovi jsem samozřejmě řekla, že spolu s Francem znovu mluvíme a že ho po všech těch letech stále miluji. Fran mě také nepřestal milovat a myslet na mě stejně jako já na něj.
Dva roky jsem se nevrátila domů jen proto, abychom se s Franem viděli a trávili spolu čas.
Vzdala jsem se manželství s Ginem. Představila jsem Franovi své dítě a on navrhl, abychom se s dítětem přestěhovali k němu.
Nechci Ginovi vzít dítě a nechci mu zlomit srdce, ale čekala jsem deset let, abych na Frana zapomněla. Nemohla jsem…
