Dostal jsem odvahu vám napsat, protože jsem viděl, že mnoho mužů se s vámi dělí o své problémy.
Jde o to, že se poslední dva roky propadám stále hlouběji do finanční díry a myslím, že jsem dosáhl dna.
Až donedávna jsem to úspěšně tajil před svou ženou Marií , ale teď už to nejde a já teď musím najít co nejbezbolestnější způsob, jak jí přiznat, že dlužím spoustu peněz různým bankám a společnostem poskytujícím rychlé půjčky.
Jedinou možností, jak se z této situace dostat, je vzít si novou půjčku, která by pokryla všechny mé zbývající dluhy najednou.
Už jsem našel banku, která mi dotyčnou půjčku poskytne, ale pouze v případě, že se moje žena stane jejím dlužníkem.
Můj kamarád, který mi k tomu dal důvtip, se mě zeptal, jak jsem se k tomu dostal. Inu, jak – jakmile se člověk vydá po nakloněné rovině, už se nedá zastavit. Už léta vím, že bych si měl hledat novou, lépe placenou práci nebo něco navíc, ale pořád to odkládám.
Můj plat je mizerný a jako hlava rodiny je v dnešní době opravdu ostudný.
Ale na své spolupracovníky jsem si tak zvykla, že jsem se za ty roky vůbec neobtěžovala změnit práci a firmu.
Maria vydělávala třikrát víc než já a tak nějak jsme si vázali výplaty.
Navíc si myslí, že mi už plat zvedli.
Podařilo se mi ji oklamat, protože jsem si v určitém okamžiku začal půjčovat a dávat jí víc peněz. Aniž by mě napadlo, že je musím vrátit.
Takže jsem začal dluhy překrývat – abych splatil jeden, vzal jsem si druhý, pak třetí, abych mohl splácet splátky toho druhého, a stal se z toho šílený kolotoč, do kterého jsem se zamotal jako kachna do vleku.
Žena vycítila, že se něco děje, a začala se mě vyptávat, ale já jí nechtěl přiznat, kam až jsem došel.
V jednu chvíli si vzpomněla, že už dlouho nepřispíváme společně do rodinného rozpočtu a že každý platíme něco – já elektřinu a ona všechno ostatní, že ona taky nakupuje a dává dětem peníze na karty na MHD, na kapesné, na oblečení, no – na všechno.
A těch peněz bylo málo. Protože když jsem zaplatil všechny půjčky, tak mi zbyly peníze jenom na elektřinu a na cigarety.
Před týdnem Marie trvala na tom, abychom si spolu znovu sedli, abychom si spočítali, co si domů přineseme a jaké máme výdaje, abychom zjistili, co se dá dělat, ale já jsem se opět obratně vytratil.
Pak mi pořádně vynadala, ale já vím, že to není nic proti tomu, co přijde, protože nůž už je u kosti a není hnutí.
Vím, že mi nepomůžeš, ale aspoň jsem si před tebou vylila duši. Doufám, že seberu odvahu k důležitému rozhovoru s Mary .