S bývalou manželkou jsme se rozešli po násilných skandálech a těžkém rozvodu.
Kvůli její tvrdohlavosti jsme přišli o rodinný dům, vilu v rodopské vesnici a auto, které jsme si koupili krátce před začátkem našich problémů.
Měli jsme půjčku, díky níž jsme si koupili obrovský byt v centru Sofie. Než jsme se rozvedli, nabídl jsem, že ho prodáme, splatíme půjčku a zbytek si rozdělíme.
Pravda, nebylo to moc, ale i tak bychom dostali tisícovku nebo dvě.
Ona však byla tvrdohlavá a řekla, že chce, abych jí vyplatil polovinu částky, protože si byt drží. Jenže jak jsem mohl vybrat sto tisíc a dát jí je, nebyl jsem žádný Rockefeller!
Vysvětlil jsem jí to tím nejlidštějším způsobem, ale ona trvala na svém. Nakonec mě naše hádky přestaly bavit a přestal jsem platit měsíční příspěvky a ona nebyla schopná platit 2 000 každý čtvrtý měsíc.
Takže tři roky po našem rozvodu nám banka sebrala dům, chatu i auto a nám oběma nezbylo nic.
Ještě že se po rozvodu babička, která pronajímá dva byty, domluvila se svými nájemníky a lidé jeden vyklidili, takže jsem měl kde bydlet.
Jsem tvrdohlavá, práce se nebojím, podnikání se mi daří a rychle jsem se postavila na nohy.
A moje bývalá, která pochází z malého města na jihu, musela jít domů k rodičům se staženým ocasem.
Mám kolegu z univerzity, který žije ve stejném městě.
Brzy mi zavolala, že ten had, jak to nazvala, je podvedl, že prodali nějaká pole a koupili jí auto, jaké nám sebrala banka.
A ti lidé, co mají dělat, je to jeden z nich, to auto koupili.
Jo, ale po týdnu ho ukradli a nikdy ho nenašli.
A nejúžasnější je, že můj bývalý řekl, že to byla stoprocentně moje věc.
Smějte se nebo brečte!
Jsme spolu už čtyři roky a ona si pořád myslí, že je středem vesmíru.
Chtěl bych jí jen říct: Už nejsi žádná velká věc, holka moje, zvykej si!