Život ženy prochází různými etapami. Nemluvím o srovnání s růží, která v průběhu let rozkvétá jako krásné poupě a postupem času se stává krásnější a vyhledávanější.
Mé slovo je o tom, že žena se stává moudřejší a netolerantnější k vykořisťovatelské mentalitě mužů, kteří se z objektu zbožňování stávají objektem užívání.
Byla jsem mladá, naivní a hloupá. Byla jsem si vědoma toho, že jsem krásná a sexy, protože jsem muže neodolatelně přitahovala, ale byla jsem tehdy naivní – snila jsem o muži, který mě bude milovat, o spořádaném domově a hezké rodině.
Po svatbě se mi narodila dcera a můj muž rychle projevil svou prudkou povahu – buď mě miloval, nebo žárlil a bil mě. A tak… neustále.
Rozhodla jsem se postěžovat si mamince a ta mě uháněla: “Máš zdravého a rovného muže, s bohatými rodiči.
Není na čem hledat chybu. Vydržíš to – je to tvůj manžel. Jak to snášejí jiné ženy!” Její mateřské vedení mě nijak neuklidnilo. Můj život se točil v neměnném koloběhu – láska, hádky, mazlení, hádky…
Dostala jsem se z pekla!
Nakonec jsem toho měla dost. Vzala jsem dítě a odešla od Marka. Rodiče mě po rozvodu nechtěli vidět. Pro ně jsem byla nevděčnice a blázen.
Žila jsem s dítětem u jednoho nebo druhého přítele. Neviděla jsem světlo v tunelu – ženu samotnou s malým dítětem v náručí, bez peněz a bez střechy nad hlavou.
Nejdřív jsem si našla práci jako teta v mateřské školce. Tím jsem vyřešila dva problémy – s výchovou dítěte a s financemi. Pak jsem hledala oporu v – napadl mě mladý a pohledný muž.
Potřebovala jsem někoho staršího, se situací, kdo by si mě vážil a třásl se. Ale… tito muži jsou už dlouho zaměstnaní a jsou vzornými manžely, otci, dědečky. Oceňovala jsem je i z jiné stránky – jako báječné milence.
Zasypávali mě dárky, pozorností, láskou. Rychle jsem se přestěhovala do luxusního bytu, dostala jsem prestižní a dobře placenou práci, pohybovala jsem se v jiném prostředí, kde jsem se cítila výjimečnější – mezi vysoce postavenými osobami a společenskou smetánkou.
Zajistila jsem sobě a své dceři budoucnost… Neztrácela jsem čas. Zapsala jsem se na vysokou školu, přestěhovala dítě do elitní školy a začala budovat kariéru, image a štěstí.
Protože můj bývalý manžel neměl nic za lubem, tlačila jsem na svého tchána. Chtěl si udržet vztah s vnoučetem i se mnou, a to za určitou cenu – veškeré výdaje na mou malou dceru nesl on.
A tak jsem dítěti zajistila budoucnost bytem, autem, které jsem řídila, prestižními vysokými školami, doučováním, dovolenou….
Pak jsem se náhodou dozvěděla, že můj bývalý hodlá jít pracovat a bude žít na Novém Zélandu. Prodal svůj byt, veškerý majetek, auto, aby měl hotovost. S milenkou si koupili letenky a za deset dní odlétali.
Poslala jsem bývalého tam, kam patřil!
Každý řekne: no a co, že odjíždí? Bude prostě pryč a nezpůsobí žádné bolesti hlavy. Ne tak docela! Nešlo mi o tu druhou ženu, ale o mého věrného Marka. Co se stane, až odletí a dítě bude muset podepsat nějaký dokument nebo co?
Kde ho pak budu hledat – v poušti Rangipo nebo po mnoha novozélandských ostrovech? Byla jsem neoblomná – chtěla jsem ho mít na dosah ruky. Nepřetržitě jsem přemýšlel, jak ho zastavit.
Našla jsem si starého přítele ve vysoké funkci a ten těsně před odletem letadla zavolal mému bývalému manželovi na kontrolu. Mark tedy zmeškal let a kde byly peníze na novou a drahou letenku?
Takže tatínek mé dcery zůstal bez bytu, bez financí a bez miláčka.
Rychle se usadila a usadila se na Novém Zélandu, kde ho zpočátku zasypávala uslzenými dopisy plnými slibů věrnosti a lásky.
Trvalo jí půl roku, než potkala muže svého života a na Marka úplně zapomněla. Nyní je vdaná, má děti a na prvního manžela si vůbec nevzpomíná.
A nemusela jsem ho hledat, abych podepsala prohlášení jako rodič. Ani jsem se neobtěžovala pozvat ho na maturitní večírek naší dcery.
K čemu to bylo? Takže vůbec nebyl otcem! Mlátil mě, nerespektoval ji a teď nám chtěl dělat jenom ostudu.
Teď můj bývalý manžel žije někde na hlubokém venkově – chudý, sám a starý. Já se naopak odvážím na pupek – hmotně zajištěná, odkojená a milovaná víc než kdy jindy.