Manželství je dobrá věc a může být šťastné, pokud je vytvořeno s láskou a bez přepočítávání, upřímně a bez tajných myšlenek.
Dvakrát jsem se s otevřeným srdcem pustila do vytváření skutečné rodiny, ale zůstalo mi jedno dítě a zlomené srdce.
Moje největší chyby byly, že jsem byla laskavá a důvěřivá a dovolila jsem dvěma manželům, aby mě podváděli a využívali.
S tím prvním jsme se dali dohromady před mnoha lety po zpackaném výletu. Aby mě nenechal uprostřed noci samotnou na ulici, vzal mě k sobě domů, i když jsme se skoro neznali.
Bydlel se svou matkou a ta mě vzala k sobě do pokoje – abychom si nezačali povídat. Strávila jsem u nich několik dní a poté, co jsme si řekli spoustu věcí, jsme si padli do oka.
Ona byla první, kdo navrhl svému synovi, abychom se vzali. Představil se jako svobodný a nezadaný a šetřil pravdou, že už dlouho udržuje vztah s jinou ženou.
Moje návštěva skončila svatbou – stala jsem se ženou muže, který se mnou potěšil svou matku a pro sebe si nechal dívku, kterou si vybral, ale jako snachu ji neschválili.
Náš rodinný život se nevyvíjel dobře. Můj muž chodil skoro každý večer k té druhé, chodil pozdě, opíjel se, neměl o mě zájem. Narození našeho dítěte na tom nic nezměnilo, bylo to ještě horší.
Přivedl si domů mladou ženu, prý aby mi pomohla s dítětem, dokonce trval na tom, aby s námi bydlela. Nakonec jsem zjistila, že je to kamarádka jeho milé, a domluvila jsem jim setkání, až se i ona vdá.
Trpěla jsem, protože jsem neměla na vybranou. Když dítě povyrostlo, začala jsem pracovat v základní škole v sousedství. Jednoho dne mě neoslovil nikdo jiný než žena, která se stala mou sokyní od prvního dne mého manželství, protože… její dítě bylo mým žákem.
Řekla mi: “Prosím, odpusťte mi! Až dosud jsem se tajně scházela s vaším manželem, ale dávám vám své slovo, že s tímto příběhem končím, opustím ho.” “A co?” zeptala jsem se.
Opravdu ho opustila, ale její kamarádka, moje “pomocnice”, se mého manžela nevzdala. Po letech se naše cesty rozešly a ona tiše zaujala mé místo, jako by jí patřilo odjakživa.
Tato žena měla krutý osud a nakonec zemřela v hrozných mukách, opečovávaná… mnou. Můj manžel zemřel stejným způsobem o rok později.
Ošklivé tajemství poznamenalo i můj život s druhým manželem. Peníze pro něj byly vším, smyslem jeho života. Nezbohatl, i když pět let pracoval v Libyi a pak totéž v Kuvajtu.
Když se vrátil, ženy se na něj nalepily ještě víc a on je obdarovával, všechny zasypával penězi, jen na mě nemyslel.
Přemýšlela jsem, proč jsem u něj vlastně byla. Pak mi hořká pravda vydloubla oči – někdo se musel postarat o jeho matku, když byl pryč. Věděl, že ji nikdy neopustím, že si možná celý den nevykroutím nohu, ale ona bude celá a v pořádku. Sám sobě nelhal.
První facku jsem nějak přetrpěla, druhá mi připomněla, že mám stejně jako manželé, jejich matky a milenci před sebou život.
Pokračovala jsem ve svém starém životě – čestně a poctivě. Na muže jsem už nemyslela – stačilo mi, že mám nádherné dítě, že jsem živá a zdravá, že jsem nám vytvořila útulný domov.