Ve skutečnosti nebylo všechno v pořádku, žena se setkala s tím, že někdy jsou takové snachy, které člověk nepřeje ani nepříteli.
-Když náš syn řekl, že si bude brát Sáru, zaradovali jsme se. I když jsme tu dívku nikdy předtím neviděli, věřili jsme, že se náš syn rozhodl správně. Koneckonců je to chytrý chlapec. Každopádně jsme se dohodli, že mladí přijdou k nám domů, abychom se s ní mohli seznámit, a při té příležitosti jsme udělali grilování.
Když Sára dorazila, nevypadala jako špatná dívka…..
Měla jsem už připravenou spoustu jídla – několik druhů salátů, brambory, marinované maso.
Když jsme všichni seděli u stolu, požádala jsem Sáru, aby šla se mnou do kuchyně pro jídlo. Dívka dělala, že neslyší. No, nenaléhala jsem.
Večer probíhal dobře, povídali jsme si a smáli se. Pak jsme se rozhodli, že začneme péct maso, a chystali jsme se otevřít víno. Požádal jsem tedy Sáru o pomoc. Dostalo se mi odpovědi: “Prosím, dej mi pokoj. S čím mám pomáhat ? Přišel jsem si odpočinout. Od toho je přece dům za městem”.
Byl jsem v šoku. Vždyť já nepotřebuju odpočívat, připravovala jsem se na jejich příjezd a koneckonců jsem mohla být taky unavená. Šla jsem sama, nálada na celý večer byla v háji.
Když večeře skončila, Sára se ani nenamáhala mi pomoci odnést talíře. Se smíchem odešla se synem nahoru. Syn se pak vrátil a pomohl mně i manželovi. A já celou dobu přemýšlela, jaká z ní bude snacha.
Ráno, když odešli, jsem viděla, že v pokoji, kde spali, je všechno rozházené, postel není ustlaná. Proč? Vždyť jsem to já, číšník a služebná. Takovou mám snachu.