Sarah byla vždycky nezávislá a průbojná. Všeho dosáhla sama, vydělala na lidech peníze a vychovala vzorného syna. A zdálo by se, že vznikl dokonalý obraz, nebýt nedorozumění zvaného “manžel”. Rozhodla se tedy, že se tohoto břemene zbaví.
Viktorii okamžitě padl do oka třípokojový byt. Podlaha, dispozice, výhled z oken – všechno bylo dokonalé. A co víc, sama se na stavbě přímo podílela. Patřila ke státu a po práci hodně pracovala. O pět let později se stala šťastnou majitelkou nové nemovitosti.
Po svatbě se novomanželé nastěhovali k Viktoriině matce do obecního bytu. Její manžel neměl vlastní bydlení – žil na ubytovně. Na získání bytu musela čekat nejméně 15 let.
Když Victoria zjistila, že čeká dítě, uvažovala o vstupu do bytového družstva. Rozhodla se, že její manžel se bude aktivně podílet na výstavbě, zatímco ona bude nosit jejich dítě. Na stavbě se však nikdy neukázal! Své plány musela odložit, dokud její syn nepůjde do jeslí.
Když byla stavba dokončena, nastěhovala se Victoria s manželem a synem do zbrusu nového třípokojového bytu. Ještě to tam vonělo barvou a čerstvým bílením. O rok později Victoriina matka zemřela – na infarkt. Žena zůstala bez opory, sama na světě. Její dítě bylo malé a nemělo smysl čekat na podporu manžela. I on se stal závislým na alkoholu a hodně ho bolela hlava. Viktorie tedy přijala rozhodnutí rozvést se.
Po rozvodu se manžel přestěhoval do obecního bytu a Victoria do dvoupokojového bytu. Obecně řečeno, muž měl štěstí, protože před svatbou neměl vůbec nic. Kdyby se neoženil, spokojil by se s palandou.
Když zůstal bez manželky, začal čím dál víc pít. Opil se tak, že ho jednoho dne nemohli zachránit ani lékaři. Tehdy se to všechno začalo dít. Můj syn dospěl. Vystudoval univerzitu, sloužil v armádě a nastěhoval se do otcova obecního bytu. Tam si také vzal dívku, kterou si chtěl vzít. Proč? Bylo na čase! Dnes mám třicáté narozeniny.
Mladíci se svatbou nespěchali, prostě spolu žili. Syn svou dívku miloval, ale ona mu dala podmínku: vezmeme se, jen když tvoje matka bude souhlasit s výměnou bytů. Pro starou ženu by bylo příliš bohaté žít sama ve dvoupokojovém sídle.
Viktorie se smála, protože věděla, že její syn je kopií svého otce. Nikdo ji nemohl přelstít, obelstít, obelstít. Nehodlala dát synovi byt, protože věřila, že už vytáhl výherní los. Synova vyvolená si však byla jistá, že svou potenciální tchyni dokáže “přelstít”. Chudák žena ztrácí čas, neví, s kým má tu čest.
Victoria už po svatbě udělala hezké gesto – zrenovovala obecní byt, uklidila ho a vybavila novým nábytkem. Teď je na čase, aby si umyla ruce a žila sama za sebe. Zasloužila si to. Podívá se na arogantní dívku a zasměje se. Jak dlouho jí to asi vydrží?