Byl jednou jeden manželský pár. Žili si dobře. Vychovali spolu syna a dceru. Jejich dcera byla opravdová krasavice, byla tak krásná, že když se usmála, celé okolí se začalo topit v kouzelném světle, a když si česala vlasy, padal z nich zlatý prach.
Pak dívčina matka zemřela, otec dlouho nezoufal a vzal si za ženu jinou ženu. Nová žena přišla do jejich domu se svými dětmi a nenáviděla manželova syna a dceru. Když mužův syn dospěl, nechal se zaměstnat jako kočí u bohatého pána. Neustále se o svou sestru strachoval a dnem i nocí myslel na to, jak se bez něj cítí. Stýskalo se mu po sestře tak moc, že dokonce nakreslil její portrét a pověsil ho na dveře stáje.
Pokaždé, když se na sestřin portrét podíval, bezděčně se usmál. Když se však pustil do práce, smutek ho zachvátil dvojnásobnou silou. Takové výkyvy chlapcovy nálady nezůstaly bez povšimnutí jeho pána, který se svého zaměstnance zeptal:
– “Chlapče, nechápu, proč jsi ve stáji vždycky veselý, ale když z ní vyjdeš, jsi zamračenější než mrak.
– Mám doma sestru. Namaloval jsem její portrét a pověsil ho do stáje, takže když tam vejdu, podívám se na něj a srdce mi plesá, ale když vyjdu ven, jsem zase smutný.
– Jestli mohu, ráda bych viděla portrét vaší sestry, je tak krásná, jak říkáte ? – řekl ten pán.
Chlapec přinesl portrét své sestry a ukázal ho pánovi:
– Je vaše sestra opravdu tak krásná jako na vaší kresbě?
– Ve skutečnosti je ještě hezčí,” odpověděl chlapec.
– Tak mi ji přiveďte a já si ji vezmu.
Mladík se vrátil domů a o celém rozhovoru vyprávěl své nevlastní matce a otci. Macecha s dcerou se také rozhodly jít za tímto pánem. Všichni společně nasedli do kočáru a vyrazili. Cestou řekl bratr své sestře:
– Sestra mu řekla: “Nevystrkuj obličej z okna, protože začíná být chladno.
Sestra bratrova slova neslyšela, a tak se zeptala macechy:
– Slyšela jsi, co bratr říkal?
– Řekl, aby se dívala z okna’ – Žena jí odpověděla.
Dívka se podívala z okna a v tu chvíli ji macecha zvedla a vystrčila z kočáru. Dívka dopadla na zem, proměnila se v kachnu a pak se vznesla k nebi a odletěla.
Když dorazili k pánovu domu, macecha vystoupila z kočáru a usmála se na něj svými žlutými zuby, pak zavrtěla hlavou a špinavé vlasy se jí rozlétly po ramenou. Pán se na ni podíval a polekal se.
– Proč jsi mě podvedla?” – řekl pán svému kočímu a zavřel ho do kobky.
Po setmění přiletěla k chlapci kachna a začala mu zpívat krásným hlasem. Správce její zpěv slyšel a ráno o tom řekl svému pánovi.
Další noc přišel do hladomorny sám pán, aby si poslechl, jak kachna zpívá. Chytil ji a zeptal se jí:
– Neexistuje způsob, jak tě zachránit?
– Mám na noze řetěz – Kachna odpověděla – “když ho jednou ranou přetrhneš, bude ze mě zase holka”.
Pán tedy vzal meč, přeťal řetěz a ten spadl. Pak se z kachny stala opět krásná dívka. Pán byl velmi šťastný a propustil chlapce z vězení. Poté si dívku vzal a jejich svatba byla nejhonosnější v celém kraji.
Pán chtěl nejprve zlou macechu a její dceru potrestat, ale nevěsta ho požádala, aby je nechal na pokoji.