Když jsme s Veronikou šly ze školy domů, dohnala nás moje bývalá tchyně. Pro mě to bylo stejně nešťastné jako černá kočka, která přebíhá přes silnici.
– Marto, ahoj! řekla mi a mé dceři Veronice : víš, že máš malou sestřičku? Takovou malou! A jak je krásná! Požádej maminku, ať ti ji představí. Tvůj táta je tak šťastný! Snil o tom, že bude mít dceru” – řekla tchyně.
Dcera si ani nepamatovala, jak její otec vypadal, o jaké malé sestře se dá mluvit? Sotva poznala babičku, která také nejevila žádnou chuť s vnučkou komunikovat.
– Zavolám ti, můžeš tatínkovi pogratulovat? Řeknu vám, bylo to takové krásné propuštění z nemocnice. Limuzína. Obrovská kytice růží.
– Prosím, vyřiďte mi gratulaci slovy. Máme naspěch, – odpověděl jsem.
– Nepotřebuji žádnou sestru a nechci se s nikým seznamovat! – vykřikla moje dcera.
Uklidnila jsem ji a šly jsme na pizzu. Snažila jsem se odvést její myšlenky od tohoto tématu, protože jsem věděla, že ji to mrzí. S Andrewem jsme se rozvedli, když byly dceři dva měsíce. Zpočátku se můj bývalý manžel o dítě zajímal , volal a chodil na návštěvy, ale pak se rozhodl, že se nebude obtěžovat. Věděla jsem, že má jinou ženu, ale je to důvod zapomenout na dítě?
Proč jsme se rozešli? Opil se a řekl, že se mnou nikdy nechtěl mít dítě. A pak hodil dceru na zem. Vzala jsem si taxi a jela do nemocnice. Díky Bohu se nic nestalo , ale uvědomila jsem si, že s tímhle mužem nebudu šťastná. Nejlepší bylo, že jsem chtěla těhotenství ukončit. Otěhotněla jsem ve dvaceti, přišlo mi to moc brzy. Andrew byl proti potratům a čekal, až se mu dítě narodí.
Doufala jsem, že budeme mít silnou, stabilní rodinu. Ukázalo se však, že Andrew umí jen lhát. Moje tchyně se do našeho života nezapojila. Nebo spíše o mě ani o mou vnučku prostě neměla zájem.
Po porodu se rozpoutalo peklo. Veronika byla velmi úzkostlivé dítě a mého manžela rozčiloval její pláč. Byl zklamaný z otcovství. Ano, to mi řekl. Poté jsem se odstěhovala k rodičům na venkov. Musela jsem jim sedět na zádech – neměla jsem jinou možnost.
Zapsala jsem se žalovat na denní studium, protože jsem snila o vyšším vzdělání. Moje bývalá tchyně bydlí vedle mých rodičů. Chodí kolem a ani nepozdraví. Takhle uběhlo deset let. Jediné, co můj otec pro své dítě udělal, bylo, že platil almužnu na alimenty.
Rodiče mě nepodporovali. Ano, nevyhodili mě z domu, ale psychicky to bylo těžké. Rozhodl jsem se něco změnit. Teď žijeme s dcerou ve městě. Mám přítele. Poměry s rodiči se zlepšily. Náhodou jsme se seznámili s mou tchyní.
Bolí mě to, ne kvůli mně, ale kvůli mé dceři. Andrew jí ani jednou nezavolal na oslavu narozenin a svou novou ženu přivezl limuzínou z porodnice. Proč taková nespravedlnost? Jak můžeš jedno dítě vyhodit ze života a žít s jiným? Nyní se sníží i výživné.
